Milý nový roku, letos od Tebe očekávám, že sejmeš z mého těla jedno větší selátko. Jak to uděláš, je mi jedno. Jen to nesmí bolet a musí to být zábava. Tak se snaž.
Taky čekám, že zlepšíš můj zrak. Jak to uděláš, je mi jedno. Jen to nesmí bolet a musí to být zadara.
Milý nový roku, taky bys měl vymyslet jak na to, aby u nás bylo pořád uklizeno. Očekávám tvé návrhy. Mě z toho prosím vynechej.
Další věc kterou od Tebe očekávám je nápad, co s Everestem v naší ložnici. Chemik si věčně stěžuje že nemá ve skříni vyžehlené košile, došly mu spoďáry či čisté ponožky. No čisté ponožky má, jen je třeba je vytáhnout ze základního tábora Everestu a spárovat je. Jenže když se poruší základní tábor, Everest se zřítí a zasype přístupovou cestu k mé posteli. A bivakovat v obýváku na gauči se mi opravdu nechce.
Milý nový roku, očekávám že vyhubíš všechny pavouky co bydlí s námi v domě. Podle pavučin co si natahují mezi trámy ve všech místnostech jich u nás bydlí jak v tropickém pralese. Zvol prosím humánní cestu. Nezapomeň, že pavouci nosí štěstí. A kdyby Tě při akci "vystěhuj pavouka" chytili, vem to na sebe. Já chci mít letos hodně štěstí a nemíním riskovat, že o ně kvůli Tobě přijdu. A výmluvy "necháme je být, alespoň u nás nejsou mouchy" jsem zamítla už staršímu bráchovi, loňskému roku.
Milý nový roku, očekávám, že konečně přineseš novou postel, polohovací rošt a nové matrace. Fakt se chemik moc vrtí a od doby co mi  do postele každou noc emigruje z pelíšku pes, nezamhouřím oka. Připadám si jak ve skákacím hradu co vrže jak dveře do hladomorny. Já vím, hladomorna by mi na pár měsíců prospěla a ušetřila by ti práci s první mojí žádostí. Hladomornu pusť okamžitě z hlavy.
Milý nový roku, připomeň prosím chemikovi, nejlépe každý den, ráno, v poledne a večer, že už nejsem nejmladší a jestli ještě chvíli bude otálet s dokončením výklenku pro anděla, bude nakonec dělat výklenek pro urnu.
Nebudu Tě milý nový roku zatěžovat podružnostmi a přáními co si umím splnit sama. Budu Ti vděčná za každý prožitý den v míru, s láskou, lidmi co mám ráda a tak, abych se za sebe nemusela stydět. Budu vděčná za každý den s čistými radostmi mého života...

1. ledna 2016, 1.09 seč

V příštím roce přeji sobě i Vám všem Evropu bez šílených politiků. Klid na práci a čas na rodinu a koníčky.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta, jak se zpívá ve známé písni.
V srdci mír a slunce v duši.

                                                           Nanýsek

Blížil se čas štědrovečerní večeře. Fakt jsem letos koupila nějaký blbý hrách. Ne a ne se rozvařit na kašičku. No nic, měkké to je, tak to propasíruju, to půjde. Nešlo to. Druhá varianta - vezmu ruční šlehač a rozšlehám to. Hrách stříkal po čerstvě umyté a naleštěné kuchyni s kadenci kulometu. Během vteřiny jsem měla nejen vymalováno na zeleno, i kuchyňská linka změnila svoji barvu na barvu zeleného hrášku. Jako třetí varianta mě napadla ta, co měla být variantou první. Vybrala jsem zbytek hrachu ze dna hrnce, vrazila jsem to do mixéru a bylo hotovo. Poprvé za celou dobu manželství s chemikem jsme měli adekvátní množství hrachové polévky. Ovšem na rozdíl od všech rodin v celé republice a přilehlém okolí, my letos večeřeli v devět. Přece jen dát kuchyň alespoň trochu do pořádku nějaký čas zabralo. Faktem je, že z hrášku setřeného stěrkou z kuchyňských dvířek, pracovní desky a obkladaček by bylo ještě na další tři porce polévky. Nechápu proč to chemik odmítl. Mohl mít dneska teplou večeři...

Jo a až budu chtít příště vymalovat, stačí kbelík barvy a ruční šlehač. Stačí najet na nejvyšší rychlost a za pár vteřin je vymalováno. A to prosím včetně stropu. Ohodí to zdi odshora dolů a zaručeně. Když nebudete hledět na nějakou tu šmouhu...

Přeji všem kdo jsou tak laskaví a občas navštíví tyto stránky krásné vánoce s těmi co máte rádi, mír v srdci a slunce v duši.
Děkuji za Vaši přízeň.

Vánoce, vánoce přicházejí ....

Psáno pro Berušky

Ahoj Berušky. Domů jsme dorazili pozdě, tak píšu až teď, po půlnoci. Jak víte, byla jsem na krátké návštěvě u Danky. Popsala vám to špatně. Nepřijeli jsme Mazlíkem, páč Mazlík je marod, ale domácího "Miláškem". A návštěva nebyla "milá" ale hrozně ukecaná, za což se dodatečně omlouvám. Domácímu jsem před cestou nahlásila, že jedeme pro sťopku s listem monstery a k autu jsem dotáhla květináč s krásnou rostlinou co by v krámě stála majlant a co se do auta ani pomalu nevešla. Už jsem si myslela, že budu muset chemika nechat na místě abych s kytkou mohla odjet. Nakonec se vešel jak chemik, tak kytka a já se také vmáčkla. Což je při mých proporcích docela zázrak. Ovšem je čas předvánoční a o zázraky není nouze. U Danky je nazdobeno, útulno a její Romek je zdvořilý gentleman. Zbytek dopoledne jsme strávili u babi. Je možné, že jsme ji svojí návštěvou udělali i radost. Kdo ví.
Aby chemik prožil den plný vzrušení a dobrodružství, vydali jsme se z jižní Moravy zpět na Moravu severní. Ač je každá Morava zeměpisně na jiné světové straně, počasí tam i u nás na severu bylo stejné. Skorojaro. Při jízdě jsem pociťovala mírné vzrušení, poněvadž při odjezdu od babi chemik prohlásil, že "Milášek" má prázdnou nádrž. Ovšem natankovat odmítl, takže celou cestu do Ostavy jsem čekala, kdy auto škytne, odříhne si a nechá nás stát uprostřed dálnice. Má nervozita stoupala s ujetými kilometry. Když jsem si ještě vzpomněla, že onehdá chemik hlásil, že na  dálnici má "Milášek" větší spotřebu, už jsem se viděla jak tlačím chemika sedícího za volantem vyprahlého "Miláška" až k první benzince. "Milášek" je zjevně charakter a k benzince dojel vlastními silami. A jako by mě dobře znal, dojel k benzince odkud byl vidět krám s nápisem "Jitona".  Chemik měl evidentně špatné svědomí a dobrovolně se mnou jitoňáckou prodejnu navštívil. Tím se naprosto vyčerpal a další krám s nábytkem, Ikeu, už navštívit odmítl. Jeho škoda. Prý tam teď před vánocema šílí davy, mohl se ke mě vinout. Nebyla bych proti. Takhle ani neví o co přišel. Do Hornbachu už jel s plnou nádrží a otevřenou myslí. No teda hlavně věděl, že tam mě courat nebaví a jedeme tam za účelem pořídit nová světýlka na korejku ve dvorku. Až doma zjistil, že velikost korejky podcenil a světýlka nestačí. Nabídl mi, že já jsem  růstu nízkého, na mě že by světýlek bylo dost. Jeho nabídku jsem musela s díky odmítnout. Ne že by se mi příčilo nosit na sobě vánoční světýlka, jsem pro každou srandu a návdavkem i vánoční nadšenec, ovšem roční období a mrazivé noci nevyhovují mému naturelu. Jak mě zebou nožičky a brýle přimrzají k nosu, odmítám dělat náhradní vánoční strom i kdyby mi chemik celou noc  pouštěl na dvorek koledy...


Tak šel čas ...