Jmenuju se Tim, je mi pět měsíců a kousek a všichni mě milují. Já se miluju taky. Protože jsem krásný, milý a zasloužím si to. Přestaly mi chutnat noviny a papíry vůbec a přešel jsem na žužlání bot. Nejraději si do pelíšku v pracovně nosím boty mladého páníčka. Ale mám asi po žížalkách, protože je přestal dávat do otevřeného botníku a schovává si je do almary. Jen co se naučím otočit klíčkem, zase si je budu půjčovat. Tak jsem si donesl botu staršího pánička. Dostal jsem na zadek. Nevím za co. Jen jsem chtěl botě trochu upravit fazónu. To snad není zločin, že jo. Panička mu hned vyčinila. Kdyby si hrál se mnou a nekarbanil s počítačem, jeho boty prý by mě nezajímaly. Sice se panička mýlí ale alespoň někdo se mě zastal. Ona mě má asi nejraději. Včera na mě mladý páníček jen co vyšel na chodbu začal ječet, tak jsem se mu vyčůral na bačkoru. Chtěl mi dát taky na zadek ale schoval jsem se pod lavici. Panička mu řekla, že se nemá divit až mu počurám i jiné boty, když mě stresuje. Houby stres, pomstít jsem se chtěl. Ještě že je panička taková naivka. Začaly mi vypadávat zuby. Jeden panička našla a dala ho na okno pracovny, aby si ho páníček prohlídl. Paníček jí pořád připomíná, že nechala můj zub na okně. Panička prý jen čeká až najde alespoň další jeden zub a udělá mu indiánský náhrdelník. Paníček to prý nosit nebude. Není cvok. Musím se taky svěřit, že se mi smějí že jsem kluk a pořád čurám jako holka. Měli by si sami vyzkoušet zvednout jednu nožičku a stát jen na třech. Jednou jsem to už skoro zvládl a pak jsem zjistil, že jsem nepočůral pampelišku ale sebe. Panička to všude dávala k dobru, tak jsem byl chvilku naštvaný. Na omluvu mi dala do misky boží manu, šunkofleky. Teda to ona si myslí že to mám pořád ještě tolik rád. Od té doby co jsem je poprvé ochutnal z bráchovi misky jsem ovšem ochutnal lepší věci. Takže to že šunkofleky jsou pro mě boží mana si myslí už jen panička. Budu muset vyvolat akci Timísek vybírá co bude papat. A Timísek bude papat určitě jen kuřecí řízečky...