Znáte to, když vám začne v hlavě znít písnička a zní jeden den, druhý a třetí den si ji najdete na You Tube, i když jste toho zpěváky nikdy neposlouchali?

Pojď dál a zpívej a se mnou se dívej jak stárne svět a my stárnem s ním. Mám stále rád, co rád jsem měl dříve, jen teď možná líp už to vím.

Není to dávno, přepadla mě nostalgie, vytáhla jsem krabici fotek a vzpomínala nad černobílými fotografiemi z doby, která je dávno pryč. Fotografie malých pionýrů z víkendu na chalupě po prababičce v Beskydech, kamarádů z pod širáku, šli jsme pěšky Lužnici, s bandou jsme trávili prázdniny v kempu Vyhně na Slovensku, výlety s pionýry vlakem ... Na nádraží ve Veselí nad Lužnicí, kde jsme přestupovali z rychlíku do lokálky jsem potkala nečekaně chemika  a o rok později jsme spolu šli Sázavu. Mraky zašlých fotografií lidí se kterými jsem ztratila kontakt, někteří už jsou na pravdě boží, někteří se rozvedli, jiní odstěhovali neznámo kam. A tak člověka potěší, když jednoho dne  jede s chemikem do rodné vsi pro palubky a ozve se: "Jé, moje oblíbená paní vedoucí, dobrý den". Bývalý pionýr, dnes mladý muž s rodinou. 

Mezi fotkami byl zastrčený i malý kalendářík, kolibřík, do kterého jsem si zapisovala narozeniny kolegů, první rande s chemikem u splavu, kolik jsem ten který týden utratila...  26.12. jsme s kamarádkou Danou jeli na týden do Tatranské Lomnice, v sobotu 11. dubna jsem dělala křoví pořadatelům závodu do vrchu, že jsem 25. srpna byla v kině ve Vítkově na filmu Dobyvatelé ztracené archy, že týdenní jízdenka autobusem stála 3,- Kčs,  Vstupenka na Luboše Pospíšila stála dvacku, stavenky na měsíc v závodní jídelně 48,40. A 25.12.1986 oslavil můj tatínek 56. narozeniny. Zemřel pak v nedožitých 71 letech. 

Tak jsem si zavzpomínala a mažu zalít zahradu, chemik chce pak natáhnout hadici do kavína, v pátek přijede domů Lachtan a budou něco dozdívat, aby se mohla na část kravína, kde jsou  nové krovy, o víkendu natloukat prkna a uchytit krycí plachta. 

Mějte krásné letní dny a zdraví vás jeden mainský mýval, kocou Asterix/Rixí.