Při hledání fotek bývalého krámku jsem narazila na chemikovo album a zaujaly mě hlavně popisky fotek. Převažovalo Naďa se cpe, Naďa se cpe 1, Naďa se cpe 2 ... Pak nejspíš došla čísla a najel novou řadu s názvem Naďasecpe, Naďasecpe1, 2, 3 ... Myslím že je to chemikova úchylka fotit moji maličkost zrovna ve chvíli kdy jím. Táhne se to už od doby kdy jsme spolu začali randit. Turistika byla v té době naše hobby a když vytáhnu krabici s fotkama z toho pravěku, buď je tam hrad, zámek, hora případně řeka nebo Naďa se cpe. Poslední obrázek Naďasecpe je z vánoc. Přestanu jíst. Budu štíhlá jako prut. Když budu štíhlá jako prut protože nebudu jíst, ušetřím. Prodám rotoped, protože když nebudu jíst a budu štíhlá jako prut, nebudu rotoped potřebovat. Prodám všechny hadry na slonici, protože se vejdu do hader z doby, kdy jsem byla štíhlá jako prut. Utržím nějakou korunu. Za neprožrané peníze, za peníze z prodeje rotopedu a prodeje sloních hader koupím chemikovi nový chytrý foťák, co bude mít zablokovanou možnost blejsknout fotky typu Naďa se cpe či Naďasecpe...
Jo a starým foťákem budu fotit chemika. Název alba už mám. Chemik se cpe 1, 2, 3 ... Pak přejdu na Chemiksecpe 1, 2, 3... V záloze mám ještě abecedu, římské číslice a azbuku.

Výklenek na anděla sice stále v nedohlednu ale litinové konzole chemik přišrouboval promptně. Za což mu děkuju. Chválit ho nebudu, chvála stoupá do hlavy a podporuje pýchu. A pýcha co, pýcha podporuje pád.