Že já vůbec po ránu lezu do koupelny. Ze zrcadla na mě civí zmuchlaný ksicht. Až jsem se lekla, když jsem viděla, na co se musí chudák chemik každý den po ránu dívat. Ještě že vstává dřív a máme zatažené žaluzie...
Chemik se asi hned po ránu vážil. Váha trčí pod nohama. No už jsem na ni dlouho nestála, po ránu by to mohlo být lepší než před spaním. Určitě jsem v noci něco i vypotila.
Nevypotila. Mé tělo nejspíš v noci funguje jako houba a veškerou vlhkost přítomnou v okolí vstřebává do sebe. Na váze se objevilo číslo, které tam ještě nikdy nebylo. Přerostla jsem chemika. Bohužel ne na výšku. Od pondělka nežeru, nejím, zobu. Nemlsám. Vysvobodím rotoped. Momentálně je zaskládaný krabicema s drogerkou. Stáhnu si na CD nějakou svižnou muziku. Nejlepší by byl kvapík. Ze šuplíku vyštrachám švihadlo a z kravína si udělám skákací kravín.Škoda že hlásí vedra. Nejsou tam okna, takže kdyby byla zima, mohla jsem hubnout i chladem. Když je prý kosa, člověk spaluje více energie, u mě by to snad byl tuk. I když kdo ví jestli se to pravidlo týká i mé maličkosti. Příjde mi, že přiberu i když budu jen foukat do bublifuku...

Onehdá jsem se při vaření oběda docela nudila. Vynálezce papiňáku by měl dostat Nobelovu cenu. Teda měl by ji dostat ještě vynálezce zipu, zicherky a izolepy. Zkusila jsem udělat růžičky z obalu od vajíček.
Dneska jsem se při vaření nudila opět. Tak jsem vzala tavku a nalepila růže na starý proutěný věnec. Původně byl bílý, po letech používání má patinu stáří. Tak jsem ani růžičky ničím nestříkala. A mašle na věnci už taky pamatuje několik sezón. Už se těším až na podzim otevřu svůj nový krámek u nás na vesnici. První co objednám budou stuhy ...

Přeju krásné slunečné dny a tiché voňavé večery.

A pár fotek z dnešní zahrady.