Chemik má fotbalový večer. Tim si zvykl, že ho páníček vezme za tmy na procházku. Čekal přede dveřmi do obýváku, smutně koulel očima když jsem se trousila okolo. No jo, tak půjdeme spolu. Potmě sice nic nevidím ale příkopa je jediné, kam bych v téhle vísce mohla zaplout.
Vzduch voní přicházejícím podzimem. Měsíc svítí, hvězdy mu dělají konkurenci. Cvrčci hrají na housličky a sem tam ze spaní zacvrliká ptáček. Občas štěkne pes. Z údolí slyším houkání vlaku. Odněkud se vynoří Keliška a připojí se k nám. Objeví se malá madam Sára a také se přidá. A pak ještě Kuba a v závěsu za ním Chlupáč. S těmihle bodyguardy se mi opravdu nemůže nic stát...
Nebýt chemikova fotbalového večera, přišla bych o jednu z čistých radostí mého života.

Trocha zahradního štěstí: