Věděla jsem, že se to jednoho krásného dne  stane. Chemik mě vyveze na výlet. A stalo se. Stalo se také to, co předpokládal, že jsme třičtvrtěhodiny strávili na dálnici v koloně. Alespoň jsem s ním mohla prodebatovat stav vod v českých a moravských řekách, imigrační politiku, probrat , kdo může za to že jsme v EU - jednoznačně chemik, já hlasovala proti a spoustu dalších, stejně výživných témat.
Chemik si doma vytiskl krásnou mapu trasy naší cesty. Bohužel jsme nenarazili jen na zasekanou dálnici. Zjevně i města, městečka, vesnice a vísky obdrželi nechutně vysoké dotace od EU a s vervou rozkopali co se dalo. Tudíž se naše plánovaná trasa neustále měnila. Protože na každém druhém rohu byla uzávěra, objížďka, zajížďka. Vypadalo to, že do Dolních Kounic pojedeme jako na poznávací zájezd po Jižní Moravě. Místo kde jsme měli dorazit od baráku za necelé dvě hodiny, jsme našli po téměř třech hodinách.

Zpáteční cesta proběhla ve stejném duchu jako cesta tam. Před Brnem jsem se ukázala jako naprosto neschopný navigátor a tak jsme netrefili na dálnici. Chemik prohlásil, že se nic neděje, nemám zoufat, domů nějak trefíme. Nabral kurz Slavkov. Ovšem než jsme se dostali do Slavkova, díky uzávěrám a objížďkám jsme najeli kilometrů jak Zikmund s Hanzelkou na cestách po Africe. Nejednou se nám i zdálo, že tudy už jsme jednou, dvakrát projeli. Vzhledem k tomu, že já se orientuju podle záchytných bodů, tvrdila jsem chemikovi, že tudy jsme rozhodně ještě dneska nejeli, páč ten černý kovaný plot se zlatými hroty bych si určitě pamatovala a ten ostře zelený barák taky. Chemik říkal, že jsme mohli jet po druhé půlce silnice a tudíž jsem si takových věcí vůbec nemusela všimnout. Podcenil mě. Protože když je něco hodně hnusné, vidím to i na protější straně. Nicméně asi tak po hodině jsme narazili na dálniční přivaděč a vydali se směr Olomouc. Cestou si chemik koupil imaginární kabriolet. Na dotaz proč zrovna kabriolet opáčil, že vítr bude čechrat vlasy. Načež jsem ho upozornila, že za pět let už mu vítr nebude mít nejspíš co čechrat. Prý myslel, že vítr bude čechrat moje vlasy. Nemám ráda čechrání, blbě se rozčesává. Další diskuse na téma kabriolet přinesla další problém a to barvu imaginárního kabrioletu. Těsně před přistáním u našeho domu jsme se shodli na barvě bílé.

Příští výlet? Co takhle Beskydy ...