Zima skončila. Jaro rozkoplo dveře a rovnou pozvalo léto. Zítra rozhodně nedostanu pusu pod rozkvetlou třešní. Rozkvetla o čtrnáct dnů dříve než obvykle. Kvetou ronďásci, ovšem to bychom si pod ně s chemikem museli lehnout. Což nehrozí. Chemik je opět chabrus na záda. A to si pár dnů předtím, než mu odešla záda, způsobil výron kotníku. Říkám, že jak stárne, nejen že je křupavý ale je i křehký jako květinka. Tož si asi dáme pusu pod šeříkem. Jmenuje se Krasavica Moskvy a je to jeden z nejhezčích šeříků, co znám. 
Přeji vám, milé dámy, pusu jak hrom, pod čímkoliv, co zrovna kvete. Užíjte si první máj, začíná lásky čas. A blíží se také 30. výročí dne, kdy jsme si s chemikem řekli ano. Bylo to koncem května, zrovna odkvétaly kaštany, vzduch voněl příslibem léta a my měli celý život před sebou.

Vůbec si nevšiml mého kočičího doprovodu. Až jsem houkla kšá, nafrněně poodlétl a kraftal si pod zobákem něco o bábě, co ho ruší v přemýšlení, zda k obědu žížalu či brouka.

Kočičí dámy. Malá madam Sára a její dcera Káča, též řečená Keliška. Nejupindanější kočka na světě. Co naše slovo, to její komentář. 

Chemikovi se nechce séct zadní louku, tak si našel náhradu.

Kobylka a kobylka, aneb matka s dcerou.

Přeji všem návštěvníkům tohoto blogu

 KRÁSNÉ VELIKONOČNÍ SVÁTKY.