sobota 29. července 2017

Včera večer jsem seděla u počítače a procházela oblíbené blogy. Znáte to, začtete číst blog, na něm je odkaz na jiný  blog a tak pořád dál. A já zrovinka včera narazila na jeden, který jsem neznala. Vyzobaná slunečnice se jmenoval nebo podobně. Paní v něm psala, jak se jim ztratila kočička, které se za deset let života u nich nikdy nezatoulala. Držela se doma. Nakonec se domů vrátila, po delší době se objevila na prahu.
Vzpomínala jsem na naši Pinďu, také nešla dál než před branku a tam si zalezla pod Mazlíka. Teď je pryč skoro dva týdny. Už jsme se s ní rozloučili ale co kdyby ...
Ráno jsem otevřela Timovi pracovnu, aby mohl vylítnou ven. Celý den lítá skrz kočičí dvířka v bočním panelu vchodových dveřích. Ráno však trvá na tom, že musí ven vchodovými dveřmi. Trpělivě čeká až odemknu a udělám Sezama. Sezam tedy otevřel a koho nevidím. Na prahu se slastně protahovala Pinďa. Kožíšek vyhřátý od raního sluníčka. Znáte ten pocit, kdy vám srdce poskočí radostí, že cítíte jak vám bouchá v hrudi?
Pinďa je naprosto zdravá, kožíšek hebký, nepocuchaný. A my teď vymýšlíme příběhy, kde asi tak ty dva týdny byla...
Jsme šťastní. Opět slyšíme z patra hlasité chrápání. Na tak drobnou, křehkou kočičku chrápe jak tlupa opilých námořníků.

A zatímco Pinďa někde poznávala svět, já vyšila motýla s drobně dementním výrazem v xichtíku. Líp to nešlo.


neděle 23. července 2017

Když jsi večer nevběhla za chemikem do pracovny abys mu usnula u počítače v náručí, věděli jsme, že něco není v pořádku. A když jsi druhý den ráno nepřiběhla z patra po schodech, když chemik otevřel Timovi dveře pracovny a vytáhl žaluzie, abys vyskočila na okno a mrkla co se děje na zahradě, věděli jsme, že je zle. Křížem krážem jsme den co den procházeli vesnici. Po týdnu marného pátrání ti můžeme už jen věnovat tichou vzpomínku.
Jsi pryč, naše něžná, křehká, krásná kočičko. V našich srdcích budeš navždy.


 

úterý 11. července 2017

Je všeobecně známo, že nerada vybaluju věci, co si objednám a tak stohuju nevybalené krabice v jednom rohu ložnice. Dále je rovněž všeobecně známo, že nerada žehlím. A tak mi pod oknem v ložnici vyrostly Himaláje a už i jejich podhůří. Himaláje vyrostly v obr proutěném koši po babi a podhůří sídlí ve velkém červeném plastovém škopku s ušima. Tak se přihodilo, že se z prostorné místnosti se stala celkem malá, zabordelená cimřička. Bohužel  jsem musela v noci vstát z postele. Abych neprobudila chemika a nezašlápla psa, dělala jsem velké, opatrné kroky. Ne však tak opatrné, abych nohou nevrazila do podhůří Himalájí a nesložila se přímo uprostřed nich. Tím pádem se celý, celkem propracovaný systém zřítil a já si o ucho červeného škopku sedřela nohu do krve. Chemik ani čokl se nevzbudili. Zbytek noci jsem si lízala rány na gauči v obýváku. Návrat do postele, potmě, v nyní neznámém terénu, nepřipadal v úvahu. U kafe druhý den chemik prohlásil, že nechápe, proč prádlo nežehlím, když ho vytáhnu ze sušičky. Lachtan se přidal s tím, že není třeba žehlit, protože tričko se narovná na těle, ručníky stejně jenom skládám, prďáky pod gaťama vidět nejsou, takže žehličky tak nějak netřeba. V podstatě mu vychází, že je třeba vyžehlit týdně cca patero  tátovo košil, zbytek stačí jen srovnat. Což, jak ihned hbitě spočítal, při průměrném naddimenzovaném čase pro vyžehlení jedné košile za pět minut, dělá týdně pětadvacet minut. Bude velkorysý a žehlení mu tedy vychází cca na třicet, pětatřicet minut, když budu trvat na tom, že ubrusy musí být vyžehlené rovněž. Navrhla jsem tedy pánům, že jim na měsíc přenechám starost o domácnost. Nakvartýruju se k mamince a oni ať si hospodaří. Jen nesmí zapomenou pravidelně nakrmit psí a kočičí posádku. Lachtan se zamyslel a povídá, no, mám dojem, že druhý den budeme mít  trochu hlad a asi po týdnu začneme drobet smrdět... Chemik dodal, koupíme papírové nádobí .... a já ho doplnila - vysypeme si na ně psí nebo kočičí kapsičku podle chuti ... No chlapi, budete mít ráj na zemi.

A abyste si nemysleli, že po večerech nic nedělám, dovyšívala jsem konečně třetí obrázek od EMS do ložnice. Ještě není ani vypraný, vyfocený tak, jak jsem jej sundala z rámečku. Návdavkem jeden motýlek na srdíčko do pergoly.