pondělí 31. prosince 2018

Poprvé po třiceti letech života s chemikem jsme byli nuceni odstrojit stromeček už dnes, na Silvestra. Večer ještě stromeček, ráno košťátko a pod ním hromada jehličí. Za vlast letos padla jen jedna baňka. Což je úspěch. Poslední v letošním roce.

Přeji Vám všem, co navštěvujete tento blog, či sem jen náhodně zabloudíte, rok  plný úspěchů. Spokojený život v kruhu rodiny. Kamarády, přátele a příbuzné, kteří vás chápou a odpouštějí hříchy a přešlapy. A podrží Vás vždy, když je Vám ouvej. Krásný rok 2019.


čtvrtek 27. prosince 2018

Vánoční svátky jsou za námi. Byly krásné, pohodové, plné smíchu a radosti. Žádné mrzení. Na první svátek vánoční dokonce napadlo trochu sněhu. Co víc si může člověk přát.
Podělím se s vámi o něco fotek od nás.

A začnu bábovkou. Ta se letos opět vyvedla. Formy od té firmy miluju. Na to, jak je plná kudrlinek a hlubokých zákoutí, jde z ní bábovka velmi lehce vyklopit. Já dělám bábovku, co se jmenuje Babiččina velikonoční bábovka. Nerada dělám sníh a v tomto receptu není. Jen se všechno mrskne do šlehače a pak vyklopí do formy. Tahle forma má ještě jednu výhodu, těsto je v ní upečené rychleji. Fakt doporučuju.



Další fotky nejsou nějak řazené, je to chaotická směs z našeho domova. Tak, jak jsme jej letos připravili na návštěvu Ježíška.














neděle 23. prosince 2018

Letošní stromeček je řezaný a křivý. A aby nebyl jen křivý od přírody, je nakřivo i ve staré  konvi na mléko, kterou jsme použili místo stojánku. Teda není už naštěstí téměř ležící, pánové ho znovu narovnali. Chtěla jsem ho posunout blíž ke krbu, drcla jsem do konve, jednou, dvakrát a najednou koukám, jak na něj začíná působit zemská přitažlivost. Svolala jsem do obýváku pány, aby s tím něco udělali. Jako první dorazil chemik a prý, co jsem dělala, přece mi řekli, že moje myšlenka vrazit stromek do konve nezaručuje jeho stabilitu, spíš naopak a na stromek se z toho důvodu nesahá, nedýchá a ani hlasitě nemluví. Chemik odešel pro další vycpávky do konve  a dorazil Lachtan. A prý co jsem dělala, vždyť mi stromek posunul tam, kam jsem ukázala a už se s ním nemělo hýbat, protože vrazit stromek do konve je co, vrazit stromek do konve a chtít po něm, aby se nehýbal, je nesmysl. Nemám se stromkem rajtovat po světnici ale mám ho nechat na místě, které jsem k tomu já sama, osobně, určila. A nemám na stromek sahat, dýchat ani hlasitě mluvit. Nicméně chemik donesl vycpávky, Lachtan nasadil rukavice, stromek jakž takž srovnali. Není to dokonalé. Když si člověk sedne do křesla, pohled na stromek ho nutí nachýlit tělo na pravou stranu aby se oko se stromkem srovnalo. Moc to nepomůže a při delším sezení v této poloze slabší jedinci upadají do stavu letargie a pochybností, zda lednový nápad sehnat hliníkovou  konev na mléko a v prosinci do něj vrazit vánoční stromek, byl nápadem dobrým. Nemyslí si to chemik, nemyslí si to Lachtan a velké pochybnosti mám už i já. Čert už zkoušel, zda se pod stromek vejde, že by si  o spodní větve eventuálně podrbal záda. Kocour zatím jen okukuje skleněné koule a nejspíš čeká, až bude v obýváku sám. A Kelišku stromek a veškeré dění ve světnici nechávají chladnou. Chrní v křesle od božího rána. Asi jsem se před ní neměla zmiňovat, že na té vínové dece, co jsem přehodila přes křeslo, jí to moc sluší a dokonale jim to ladí. Protože vínová a černá je opravdu šik.



Přeji všem, kdo zabloudí na tento blog krásné vánoce, klid, štěstí a pohodu.

                                                                                                            Nanýsek

pátek 16. listopadu 2018

Musím říct, že po ránu už to venku není žádná hitparáda. Listí na stromech je pomálu, jehličí z modřínů je také na zemi. Zahrada skoro zazimovaná. Zítra stromy, keře a záhony pořádně proliju vodou a chemik může schovat hadice a čerpadlo do příštího jara. Přejede po zahradě sekačkou, čímž posbírá spadané listí a jehličí. Na zrezivělý sušák na prádlo pověsíme ptačí krmítka. Tím letošní práce na zahradě skončí a po Vánocích se začnu těšit na jaro.

Prolítla jsem zahradu, v ruce foťák. Moc toho teď k focení není. Tak jen střípky toho, co ještě kvete.

Jeho důstojnost, pan Kocour.



Zblbnutá fialka.



Poslední pampeliška.

Na psí stezce s doprovodem kočičí posádky.





Pinďa ocenila, že z parapetu konečně zmizely muškáty a má opět kde uložit své pozadí.

Kocour a Keliška sledují ptáky, kteří na  domě ozobávají plody psího vína.

Zjistila jsem, že ruské vyšívačky umí vytvořit krásné předlohy. Jednu z nich jsem si od autorky koupila a už se to pomalu rýsuje.


úterý 30. října 2018

Ořechy dnes ze stromu lítají jak malí parašutisté. Na psí stezce se s Timem pravidelně stavujeme na louce pod sousedovic ořechem. To, co je přes plot, je naše. A tolik ořechů jako letos, to jsme nikdy nenasbírali. Já dopoledne, chemik v podvečer. Vánoce u nás mohou být každý druhý týden v každém měsíci příštího roku.
Chemik dojedl poslední loňské perníčky. Znamení, že se blíží vánoce. Můj nejoblíbenější čas v roce. Ne protože dárky, ne protože volno. Atmosféra, to je to, co na těchto svátcích miluju. Adventní čas, čas čekání na Ježíška.

A přidám něco fotek. Vyšívání, zahrada a všimněte si prosím, že jsem se po osmi letech bydlení zde, dočkala zábradlí na pavlači.
Přeji Vám všem, kdo navštívíte tento blog, krásný podzim.











úterý 11. září 2018

Co začal Lachtan vydělávat, stal se z něj Harpagon. Nové tenisky zabavil tátovi a ten si po třech měsících raději koupil nové. Orvané rifle žádá zalátat a novou zimní bundu si odmítl koupit se slovy, že ta stará je dobrá. Na námitku, že je propálená od cigarety odvětil, že kvůli jedné mikroskopické dírce nebude kupovat celou novou zimní bundu. A protože je opravdu velmi, velmi šetrný, požádal o ostříhání. Což o to, jednou za čas si chemik objede hlavu strojkem a já mu přistřihnu nůžkami to, co strojek nesebral. A vyholím mu krk. Celou hlavu a ještě ke všemu strojkem, jsem ještě nevyzkoušela. Ale když Lachtan tak ukecával, jsem si řekla, že pokazit nic nemůžu. Ovšem pokazilo se co mohlo. Ve strojku nedržela šňůra a na baterie fungovat nechtěl. Jednou rukou jsem tedy držela strojek a malíčkem se snažila tlačit šňůru do strojku. Občas to jelo, občas ne. Hups jsem řekla asi pětkrát. Po třetím hups Lachtan začal být nejistý a dožadoval se zrcadla. Bylo jasné, že to zděšení nehrál. Neboj, to spravím, jen přehoď nástavec na nejkratší. Nebyla to dobrá volba. Nad uchem jsem mu vyorala pořádnou brázdu. Když to viděl, zakvílel a upadl do stavu deprese. Přemýšlela jsem nahlas. Tak když se mi to podaří stejně i na druhé straně, bude to celkem dobré. Co myslíte? Podařilo? Kdepak, je jasné že se ani podařit nemohlo. Vždyť i buchtu u nás krájí chemik se slovy, že to na mě nemůže nechat, neboť mám oko z Kašparovy krávy. Při vyorání brázdy nad druhým uchem Lachtana trošičku ruka zaváhala a brázda nebyla do dokonalého obloučku. Chtěla jsem to napravit, leč Lachtan vstal a se slovy raději zavolám holičce, zbaběle opustil koupelnu.
Když jsem se ho ptala, co na jeho účes říkala kadeřnice Evička, tak prý že snaha se cení. Lachtan tvrdí, že to řekla, aby neurazila. Ovšem já to beru jako pochvalu od profesionála.

Co se děje u nás u nás doma a na zahradě


Ronďa se zbláznil, jako každý rok na podzim.







Jako můj s mojou, ovšem pořád ji pořádně na dvorku prohání faldy.

Srdíčka jsem začala vyšívat, že budou nad postelí v ložnici. Už se mi ten nápad nelíbí.

Kýč, kterému v minulém povídání na fotce koukala noha.




Přidat popisek

Buduju potok a jeho okolí

A u potoka malé vřesoviště