pondělí 1. srpna 2016

Ručičky hodin přehouply sobotní noc na neděli. Ve tmě mi zašeptal do ucha. Chtěl jsem ti popřát k narozeninám ale nemám dárek. Můj úsměv vidět nemohl. Ale máš, kolem patnáctého jej máš vyzvednout u paní keramičky někde v Čechách. Vytisknu ti mapu. Jo a vem si s sebou čtyři tisíce. Pro tohohle anděla ani nebudeš muset dělat výklenek. To jsi rád, že?
Jo, jo, tak se musí na chlapa.

Sedla jsem po dlouhé době k šicímu stroji. Nerada. Ale myslím, že výsledek za ty nervy stojí.





A trocha fotek od nás a z naší zahrady. Slunečnice jsem dostala od mojí maminky. Kosák v zimě z krmítka křídly vymetl semínka mezi dlažbu. Některá na jaře vyklíčila. Zřejmě z nedostatku prostoru vyrostla krásná malá sluníčka.