Vánoce jsou téměř přede dveřmi, chemik začal s oblíbeným každoročním rituálem, nevoní tu cukroví, neblíží se Vánoce. Tak jsem včera udělala těsto na perníčky, vešel do kuchyně, nasál vůni koření a spokojeně odešel. Začaly mu Vánoce.

A protože letošní rok nebude rokem, na který budeme s láskou vzpomínat, abych si udělala radost, máme téměř nazdobeno už teď. Většinou to stíhám den před Štědrým večerem, letos mám teda fest předstih. A tak se s vámi podělím a skoro vánoční atmosféru. 

Devátého prosince nastupuje moje maminka na operaci srdíčka, tak jí prosím, spolu se mnou, držte palce. Ať ten letošní rok přinese alespoň v závěru něco pozitivního, zdravého člověka. Děkuji a přeji hezké prosincové dny a vánoční romantiku s alespoň trochou sněhu.

Tyto dvě fotky jsou z minulého týdne, od té doby sníh z větší části roztál ale příroda se činí a opět z nebe něco sype.

 Jako tradičně každý rok v tuto dobu, dívali jsme se včera s chemikem na Velkou pardubickou. Komu jsem fandila tentokrát? Mezi honosnými jmény koňských šampionů se skvělo jméno jedno. Koník se jmenoval jednoduše Emil.  Můj favorit. Dojel na hezkém druhém místě. 

Náš Řáholec, jak naší zahradě říká soused přes silnici, letos překvapil úrodou klouzků. Tož dnes čekají na zpracování. Bude zapečená tilápie s jablíčkem, našim jablíčkem, našimi klouzky a kouskem nakrájené šunky. Tu rybu a šunku musí chemik koupit. Bohužel rybník nevlastníme a čuníka také ne. Fakt je, že po rybníku, na rozdíl od chemika, netoužím. A po prasátku také ne, bo by mi dělalo obrovskou potíž čuníka nechat po vykrmení porazit. Protože zabít přítele Šmudlu a pak ho sníst? To stejné mám jako důvod proč nemít ovečky. By mi Amálky na podzim zabili a to bych teda nesnesla. Vždyť i brouky obcházím obloukem a pavouky z baráku vynáším na čerstvý vzduch. 

A aby bylo jasno, fakt se jen neflákám. Nejnovější háčkovaný lajntuch. Původně jsem ho háčkovala na kulatý stolek venku před výminkem. Léto jsem nestihla a na podzim ho tam dávat nebudu. Bude čekat na další léto v almaře. Však na něj řada přijde.

Přeji hezký podzim a teplé dny pro courání opadaným šustícím listím.

Pomalu ale jistě u nás na kopci nastupuje podzim. Vlaštovky nám  odletěly a tak už ani s chemikem nesedáme před výminkem a nepozorujeme jejich radostné rejdění na obloze. 

Tento blog jsem před lety nazvala "Čisté radosti mého života". Je čím dál tím těžší nějakou tu čistou radost najít a tak se s chemikem učíme žít bez Lachtana a učíme se radovat z maličkostí. Třeba z pohledu na kvetoucí keř plný motýlů, hejno ječících vrabčáků, co se o něčem hádají na střeše kravína, Tima válejícího se na piškotu, páč by nejraději voněl jako piškotek...  Lachtan se rozhodl jít cestou, kterou neschvaluji já, chemik, celá rodina. Reakce pražského švagra na tu událost, kterou mu šetrně sdělil chemik byla naprosto výstižná "Ty vole!" Jak řekla moje sestřenka, volně parafrázujíc slova z jedné pohádky "Co peklo uchvátí, nikdy nenavrátí." 

Aby mě chemik přivedl na jiné myšlenky, a já se neutopila v depresi, navedl mě na plánování přestavby výminku. Už jsem vybrala okna. Což je velký pokrok, protože vlézt na Pinterest a prohlížet všechny ty možnosti ...

No a přidám něco fotek z našeho podzimu na kopci. Včera jsem vybrala koš brambor, narodily se a vyrostly z šestnácti kousků zapomenutých a zcvrklých rodičů, nalezených na dně krabice někdy začátkem června. Domácí na trávník u kravína rozprostřel koš posekané trávy, já na ně uložila bramborové stařečky a postupně, po každém sečení zadní louky, jsem na ně ukládala další trávu. Jak začaly vylézat ven listy, udělala jsem v nasypané trávě, spíš už senu, brázdu a výsledek snažení není vůbec špatný. A ani kopat jsem nemusela, stačilo jen vytáhnout nať a pod ní se kochat žlutými kuřátky erteplí. No a sem tam hrábnout rukou.

Dnes se rozloučím slovy půjčenými od pana Šmoldase. Příjemný den a šetrné zacházení Vám přeje Nany 

 Dnes je to přesně 33 let, kdy se chemik oženil. Někdy nám bylo spolu veselo, někdy truchlivo. Zvládli jsme společný život, řekla bych se ctí a bez ztráty kytičky. 

A když píšu o kytičce, tak jsem dnes prošla zaplevelenou a zarostenou zahradou a vkládám něco fotek. Takové počasí, jaké je letos, nepřeju ani nepříteli. Fakt. Prší a prší, fouká studený vítr, teplota se pohybuje mezi deseti až patnácti stupni. Letos jsem se ještě nezahřála. Co by mělo kvést nekvete, teprve teď začínají nakvétat moje milované ronďásky. Rebarbora má prťavé lístečky, je to letos takové nedochůdče. A to jsem plánovala, že si koupím betonovou směs a konečně stvořím ptačí pítka ve tvaru listů. Nejspíš budu muset někde u vody v létě, pokud vůbec bude, počkat na nějaký ten obr lopuch. 

Teplé fusekle jsem z noh ještě nesundala a minulý týden jsem mudrovala, že si koupím kožešinové válenky. Vypadá to, že letos jako loni, budou u nás jen dvě roční období. Zima a podzim. 

Přeji vám všem, co sem občas zaskočíte, dobrý večer a lepší počasí.