sobota 30. března 2019

Když jsem Vás viděla naposledy, seděla jste na nemocničním lůžku a na můj dotaz: "Babi, chcete něco?" jste odpověděla: "Ticho a klid, děvenko, ticho a klid." Při odchodu jsem pronesla, tak jako vždy, když jsme se loučily: "Pojďte na moji hruď, babi." a bála jsem se Vás více přitisknout, jak droboučká a křehká jste v té chvíli byla. O tři dny později Vaše duše opustila tělo a zamířila ke hvězdám.

Je to dva týdny, pomalu se smiřujeme s tím, že do rodného města chemika už budeme jezdit jen do zahradnictví.

Sbohem, babi. A šťastnou cestu při toulání po hvězdách...