Tak nám před chvílí neplánovaně sprchlo. Chemik zrovna vyrazil se Šakalem na velkou psí stezku. Za chvíli se vrátil jak vodník. Šakal ho táhl domů, div ho nepřevrhl a hned zaplul v kotci do boudy. Šakal má totiž dojem, že je promokavý a rozpustí se, když na něj kápne.

Střecha na kusu kravína, který zbyl pro vybudování posezení velkého baráku, je pokrytá a chybí jen nějaké oplechování a svod vody do brčálníku. Snad se letos zadaří.

Zítra veze chemik s Lachtanem k renovaci starý stůl, který jsme kdysi přitáhli z Brna. Snad poslední kus, který přijde spravit a bude v budoucí jídelně ve výminku. A před výminkem jsou načmárané značky pro protlak elektřiny pod silnicí, prý to proběne ve čtvrtek dopoledne. Chemik chce být při tom, odpoledne jej pak veze Lachtan do novojičínské nemocnice a v pátek ho čeká plánovaná operace. Jak říkal do telefonu své kolegyni "Snad se probudím". Neměl to říkat, teď budu celou dobu stresovat.

Přeji vám krásný víkend a něco obrázků od nás.

 Chemika čeká koncem měsíce operace a tak šel minulý týden na konzultaci k paní doktorce. A prý mě má někdy vzít s sebou. Tak jsem dnes šla. Sestřička ve dveřích jestli jdu na krev, že se musí tak půl hoďky psychicky připravit. Ona je moc šikovná a vždy se jí to podaří. Sice z hřbetu ruky ale dávno vím, že jinde žílu nenajde. Už když jsem čekala Lachtana a zašívali mě aby ze mě děcko předčasně nevypadlo, paní doktorka tenkrát říkala, abych se modlila, abych nikdy nepotřebovala žádnou operaci, páč najít vhodnou žílu... Když mě sestřička zavola, nejspíš už byla dostatečně psychicky připravená, začala odebírat krev a mezi řečí se zeptala: "Potřebujete něco napsat?".  Já na to: "Závěť?"  No jo, občas mám delší vedení a ona se ptala, zda nepotřebuji recept na léky.  

A tak si tady dál "vesele" žijeme.

 Velikonoce máme pomalu za sebou. Dnes jsme posnídali poslední zajíce z tři roky staré formy na bábovku. A protože v ní peču jen na velikonoce, zapomněla jsem, že mám do každé zaječí přihrádky dát jen 3/4 těsta. A co se nestalo, jak se dalo čekat, těsto se nafouklo a z jednoho zajíce dokonce vyteklo do trouby. No nic, musím si to napsat k receptu, jinak se to příští rok, budu-li ještě na světě, stane znovu.

Na zahradě kvetou fialky, čemeřice ukazují svoji krásu, tulipány před kravínem mají už docela velké bambule před rozkvětem, dokonce se objevil jeden narcis, které jsem před cca čtyřmi roky nasadila  pod magnólii. Myslela jsem, že všechny tenkrát zasazené cibulky všiváci pod zemí zlikvidovali a ejhle, jedna evidentně nějak v zemi tři roky čekala až přijde její čas. Pivoňky čekají v řadě a srdíčka jsou také  nastartovaná. Kvetou pierisy, těším se až rozkvetou mé nejoblíbenější keře a keříky, s láskou jim říkám ronďásky. A na start se připraví růže a ostatní květena.

Vítej jaro mezi nás.

 Přeji všem krásné a slunečné velikonoce. 

 Tak jsem se včera rozhodla začít velikonoce. Když už je to jaro na nebi, tak jsem hrábla do krabice s dekoracemi a po pár dnech hledání, kam jsem to sakra dala, jsem našla nejen ovečky ale i tři velká kovová vajíčka. Hurá, nic se neztratilo. Momentálně týden hledám zahradní nůžky. Jako každý rok, po zimě si člověk nevzpomene, kam je uložil. Chemik pro jistotu koupil nové, evidentně není předvědčen o tom, že ty staré najdu.

Ono v baráku evidentně je něco jako bermundský trojúhelník. Několik let hledám skleněnou kouli do venkovní lampy. Tak dlouho, že jsem to jednoho dne vzdala a u výrobce objednala novou. Naštěstí kouli měli, dnes už bych měla smůlu, lampa už se nevyrábí. Hledala jsem zelený kovový lustr, prolítla jsem barák, výminek, kravín a nakonec chemik prohodil, že by mohl být v krabici na skříni v garáži. Jo, byl tam. A také nějaké kovová lucerny, to teda bylo fakt překvapení, páč si nepamatuji, že bych je někdy koupila.

Zelenou mísu z hutního skla jsem objevila na Fb a Lachtan mi ji vyzvedl u pána někde u F-M. A minulý týden jsem objevila vázu v pražském starožitnictví, rovněž z hutního skla, která k té míse sedne jako sedinka na nočník. A tak mám opravdu z obou nákupů radost. A kupodivu jsem oba balíčky hned vybalila, což není mým  zvykem, bohužel.

  Hezký večer a hledání a nalézání zdar!

 Sedmnáctého oslavil chemik své 66. narozeniny. No oslavil, zavolal mu jeho pražský brácha a popřál mu. Od padesátky ani jeden z nás narozeniny neslaví. Stárneme spolu a děláme si ze sebe legraci. Jsme nešikovnější než dřív, zapomínáme více než dřív, více navštěvujeme lékaře, sport se nás už dávno netýká, více čteme, dokud nám ještě jaktakž slouží zrak. Pečujeme o náš zvěřinec, který se skládá ze stárnoucího westíka Tima, Šakala. kterého Lachtan pojmenoval Bady a pak jej u nás nechal, kočky malé madam Sáry, které přežila všechny svoje Kubíky i dceru Kateřinu Kelišovou a krmíme několik bezprizorních koček, které se k nám každý den staví na dvorku pro kapsičku a granule. Stále čekáme na stavební povolení abychom přestavěli výminek a doufám, že se toho dožiju.

Už téměř čtyřicet let znám chemika. Seznámili jsme se kupodivu na volejbalu ve vedlejší vesnici než byla ta moje rodná. První rande jsme měli u splavu na řece Odře. A začala naše turistické éra. Co na tom, že ani jeden z nás neměl orientačný smysl. Tak jsme se sem tam někde zatoulali, kde jsme vůbec neměli, hledali jsme Včelí hrad, aniž bychom ho poprvé našli a skončili jsme v Hradci nad Moravicí, tam jsme chytili spoj do Opavy a někdy k ránu jsme přes Ostravu dorazili domů. Jindy jsme šli na přehradu Kružberk aniž bychom ji okem zahlédli. A vrátili se do Budišova, odkud jsme ráno vyrazili. Byla to doba bezstarostnosti, výletů, kamarádství a bylo to skvělé.

A takto to na zahradě vypadalo ještě včera. A dnes už nic a snad jaro.

 Zajeli jsme si na farmu pro jogurty, jogurtový nápoj a brambory. Cestou zpět jsme se stavili u maminky.Její malý "Čumáček" o víkendu umřel. Kotě, co se před časem objevilo ve výběhu u slepic a už zůstalo. Je mi smutno.