pondělí 23. října 2023

 Dnes jsme uložili k věčnému spánku další z čistých radostí našeho života. Kočičku Káču/Kelišku. Už je se svým bráškou Chlupáčkem



Sbohem holčičko.

čtvrtek 31. srpna 2023

 Čas je neúprosný a tak nás opouští jedna z čistých radostí za druhou. Z kočičí posádky odešel poslední z kocourků "Kubíků", Chlupáček. A tak zůstala už jen jeho máma, Malá madam Sára a jeho nevlastní sestra Kateřina Kelišová, nebo-li Káča, či Keliška. 


Chybíš nám, chlapečku. Stejně jako ti ostatní z kočičí a psí posádky, kteří čekají na druhé strany duhy. 

Propadla jsem keramickým koníkům, dnes jsem vybalila posledního, ještě nemá ani svoji fotografii. Tak ta bude někdy příště. 




Od jara jsem moc fotografií zahrady neudělala. Bourali jsme kus kravína a tak jsem fotila spíš postup bouracích prací. Ale kvetlo nám to, ne že ne.
















A to je pro dnešek vše. Příště ukážu, jak se pomalu mění posezení ve dvoře u výminku. A také jsem fotila na Helfštýně. Chemík mě vytáhl mezi lidi. Prý budu jinak už jen štěkat. Jo, jak stárnu, tak na něj opravdu někdy štěkám. Polepším se. Začnu mňoukat. Hezký večer.


neděle 25. prosince 2022

Dlouho jsem tady nebyla ale život není peříčko, pořád se něco děje a ne vždy to přináší štěstí a radost.  Ovšem jsou nej svátky v roce, které mám raději než vlastní narozeniny. Chci všem, kteří  občas nahlédnou, popřát krásné a požehnané svátky. Mějte se rádi a nenechte si rodinné vztahy narušit ničím a nikým.

Lachtan přijel domů až v pátek po čtvrdé hodině odpolední. Těch cca 50 cm sněhu naštěstí odtálo a vybraný stromek vykoukl na svět. Bohužel jsem ho pořádně před přívaly sněhu neprozkoumala a tak mladý ho sice v šeru ufikl, ovšem byla to v podstatě jen jedna křivá haluz.   Mezitím se vrátil chemik ze psí stezky se šakalem. Když viděl ten  borovicový zázrak, jen zakroutil očima a nevěřícně pronesl vánoční stromek jo, tohleto. Bude to chtít nějakou drobnou úpravu, povídám, ale bude to pěkné.


V sobotu ráno jsem vymyla starý plechový škopek, co jsem před pár lety koupila na burze starých krámů v Drahotuších. A vytáhla smaltovanou nádobu, rovněž koupenou ve "frcu".  Jo, staré krámy, to je moje a jak se nyní hodí. Znáte písničku od pana Suchého kde se zpívá  "Za rok, za dva nebo za tři budu rád, že je mám...". Můj případ. Otevřela jsem šakalův kotec a spolu jsme prolítli zahradu. Já se zahradnickýma nůžkama, šakal s neuvěřitelným elánem a radostí. Ustřihla jsem nějakou tu větev, jednu tuhle, druhou támhle. Můj asistent poctivě hlídal košík, nadějně se plnící chrastím. Šakal se vrátil zklamaně do kotce a já začala skládat z větví a větviček vánoční puzzle. 



A takto to dopadlo.





Kromě toho, že jsem zjistila, že sporák v kuchyni sice piští když se nic neděje ale nepiští, když se snaží hrách na polévku z hrnce emigrovat a to rovnou dvakrát za necelou půl hodinu, se nic, co by letos vyvolalo každoroční štědrodenní hlášku "A letos Vánoce definitivně ruším", nestalo.  Dnes jsme byli u maminky, protože dnes před 91 lety se narodil můj tatínek a to jsme se pravidelně u našich setkávali s širokou  rodinou.  Tatínek už dlouho není mezi námi ale tradice zůstala. Na Štěpána jsme pravidelně jezdili za chemika rodiči do Bph, na jejich počest  zítra budu servírovat na starých talířích, co zůstaly po babi. 




Pod stromečkem jsem našla ovčí kůži s dlouhým vlasem, po které jsem bažila již loni. Otevřela jsem krabici a tam ona. Nechtělo se mi vstávat z křesla a tak jsem ji pohodila na parapet. Povídáme si a najednou se kolem táhne Tim, v tlamě tahá pelíšek a v pelíšku naloženu moji kožešinu s extra dlouhým vlasem. A tak byl včera večer hned dvakrát uražen. Nenašel pod stromkem svůj asi 150. balónek se kterým evidentně na tuty počítal a byla mu odebrána ovčí kůže s extra dlouhým vlasem. Tou si nejspíš chtěl zabydlet pelech. No a protože ani jedno nevyšlo, potrestal pelíšek tím, že jej zmlátil o zem do bezvědomí.


Miluju tyhle keramické svícny, mám jich několik, jsou od Mago z Fléru a kdybych to měla kam dát, vybavím si domácnost v těchto modrých barvách. Ale počítám, že modrá bude jednou dominovat ve výminku.

A přidám jednu archivní, vzpomínkovou fotku na Čipa a Čertíka Bertíka, kteří odpočívají spánkem věčným na zahradě. 


Slunce v duši.