sobota 12. srpna 2017

Jak si tak tady stárnu, kynu a po ránu začínám být křupavá, zjišťuju, že se kolem nic neděje. Aby se dělo, vymyslela jsem pro chemika a Lachtana drobnou prácičku. Chtěla bych u výminku vybudovat pergolu, aby se opticky snížil podhled a taky aby tam byly stojny, ke kterým bych mohla zasadit Adély. Pak mně napadlo, že mezi stojnama by mohlo být zábradlí. No a protože jsem akční, tak jsem si hned našla obrázek, jak má zábradlí vypadat. Chemik si to prý musí nechat projít hlavou. Procházelo mu to hlavou na můj vkus moc dlouho, tak jsem při tom promýšlení v jeho hlavě zase ve své hlavě vymyslela další vylepšení. Teda pánové si vůbec nemysleli a nemyslí, že mám skvělé nápady. Netuším, čím to je, protože když na to přijde, můžu rovnou z rukávu sypat tucty návrhů co by pánové měli ještě zrealizovat než eventuelně sejdu věkem. Jsem navrhla, že když už budou stavět ty stojny a vůbec, když už se pustí do té pergoly, bylo by dobré nejprve opravit omítku na výminku. Nejlepší by bylo, kdyby tam mrskli polystyrén, takže bude i zatepleno. A pro keramickou nádobu od paní keramičky Jenšovské, tak pro tu by tam mohl být vyřezaný oblouk, který bude v jiné barvě než zbytek fasády. Jo a mělo by se to hoši zateplit až po ty kovové šprinclíky co podpírají střechu. Když tam pak natlučete nějaké desky, jaké desky, přece je jasné, že tam musí být dřevěný podhled, aby nebylo vidět to hnusné železo. A jen tak mimochodem, taky byste měli zajet do Polska, v Leroy Merlin mám zamluvené to zábradlíčko...



Co nám kvete na zahradě ...













sobota 29. července 2017

Včera večer jsem seděla u počítače a procházela oblíbené blogy. Znáte to, začtete číst blog, na něm je odkaz na jiný  blog a tak pořád dál. A já zrovinka včera narazila na jeden, který jsem neznala. Vyzobaná slunečnice se jmenoval nebo podobně. Paní v něm psala, jak se jim ztratila kočička, které se za deset let života u nich nikdy nezatoulala. Držela se doma. Nakonec se domů vrátila, po delší době se objevila na prahu.
Vzpomínala jsem na naši Pinďu, také nešla dál než před branku a tam si zalezla pod Mazlíka. Teď je pryč skoro dva týdny. Už jsme se s ní rozloučili ale co kdyby ...
Ráno jsem otevřela Timovi pracovnu, aby mohl vylítnou ven. Celý den lítá skrz kočičí dvířka v bočním panelu vchodových dveřích. Ráno však trvá na tom, že musí ven vchodovými dveřmi. Trpělivě čeká až odemknu a udělám Sezama. Sezam tedy otevřel a koho nevidím. Na prahu se slastně protahovala Pinďa. Kožíšek vyhřátý od raního sluníčka. Znáte ten pocit, kdy vám srdce poskočí radostí, že cítíte jak vám bouchá v hrudi?
Pinďa je naprosto zdravá, kožíšek hebký, nepocuchaný. A my teď vymýšlíme příběhy, kde asi tak ty dva týdny byla...
Jsme šťastní. Opět slyšíme z patra hlasité chrápání. Na tak drobnou, křehkou kočičku chrápe jak tlupa opilých námořníků.

A zatímco Pinďa někde poznávala svět, já vyšila motýla s drobně dementním výrazem v xichtíku. Líp to nešlo.


neděle 23. července 2017

Když jsi večer nevběhla za chemikem do pracovny abys mu usnula u počítače v náručí, věděli jsme, že něco není v pořádku. A když jsi druhý den ráno nepřiběhla z patra po schodech, když chemik otevřel Timovi dveře pracovny a vytáhl žaluzie, abys vyskočila na okno a mrkla co se děje na zahradě, věděli jsme, že je zle. Křížem krážem jsme den co den procházeli vesnici. Po týdnu marného pátrání ti můžeme už jen věnovat tichou vzpomínku.
Jsi pryč, naše něžná, křehká, krásná kočičko. V našich srdcích budeš navždy.


 

úterý 11. července 2017

Je všeobecně známo, že nerada vybaluju věci, co si objednám a tak stohuju nevybalené krabice v jednom rohu ložnice. Dále je rovněž všeobecně známo, že nerada žehlím. A tak mi pod oknem v ložnici vyrostly Himaláje a už i jejich podhůří. Himaláje vyrostly v obr proutěném koši po babi a podhůří sídlí ve velkém červeném plastovém škopku s ušima. Tak se přihodilo, že se z prostorné místnosti se stala celkem malá, zabordelená cimřička. Bohužel  jsem musela v noci vstát z postele. Abych neprobudila chemika a nezašlápla psa, dělala jsem velké, opatrné kroky. Ne však tak opatrné, abych nohou nevrazila do podhůří Himalájí a nesložila se přímo uprostřed nich. Tím pádem se celý, celkem propracovaný systém zřítil a já si o ucho červeného škopku sedřela nohu do krve. Chemik ani čokl se nevzbudili. Zbytek noci jsem si lízala rány na gauči v obýváku. Návrat do postele, potmě, v nyní neznámém terénu, nepřipadal v úvahu. U kafe druhý den chemik prohlásil, že nechápe, proč prádlo nežehlím, když ho vytáhnu ze sušičky. Lachtan se přidal s tím, že není třeba žehlit, protože tričko se narovná na těle, ručníky stejně jenom skládám, prďáky pod gaťama vidět nejsou, takže žehličky tak nějak netřeba. V podstatě mu vychází, že je třeba vyžehlit týdně cca patero  tátovo košil, zbytek stačí jen srovnat. Což, jak ihned hbitě spočítal, při průměrném naddimenzovaném čase pro vyžehlení jedné košile za pět minut, dělá týdně pětadvacet minut. Bude velkorysý a žehlení mu tedy vychází cca na třicet, pětatřicet minut, když budu trvat na tom, že ubrusy musí být vyžehlené rovněž. Navrhla jsem tedy pánům, že jim na měsíc přenechám starost o domácnost. Nakvartýruju se k mamince a oni ať si hospodaří. Jen nesmí zapomenou pravidelně nakrmit psí a kočičí posádku. Lachtan se zamyslel a povídá, no, mám dojem, že druhý den budeme mít  trochu hlad a asi po týdnu začneme drobet smrdět... Chemik dodal, koupíme papírové nádobí .... a já ho doplnila - vysypeme si na ně psí nebo kočičí kapsičku podle chuti ... No chlapi, budete mít ráj na zemi.

A abyste si nemysleli, že po večerech nic nedělám, dovyšívala jsem konečně třetí obrázek od EMS do ložnice. Ještě není ani vypraný, vyfocený tak, jak jsem jej sundala z rámečku. Návdavkem jeden motýlek na srdíčko do pergoly.




sobota 10. června 2017

V Brčálníku se nám usadila žába. Nevím jakého je pohlaví ale říkáme jí Žbluňk. Podle toho, jak je neurotická, soudím, že je to spíš ženská než chlap. Nesnáší zvuk letadla, vrtulníku, sekačky na trávu, motorového vozidla, míchačky, motorové pily, vrtačky, štěkání psa, hlahol dětí, hlasitou muziku, raní ječení ptáků a mnoho dalších kraválů. Když ji některý z těchto zvuků vyruší, řve jak o život. Takže ječí skoro celý den. Miluje ticho. Do ticha si jen tak piánko spokojeně pokuňkává. Jsem ráda, když slyším, že je spokojená. Její kuňkání je uklidňující. Téměř jako předení kočky na mém klíně.

Na zahradě dnes po dešti.
























středa 24. května 2017

Co koupí váš muž, když do seznamu napíšete mrkev, celer, petržel? Například chemik, tak ten přiveze mraženou směs pod svíčkovou. Protože, aby to bylo srozumitelné,  jsem měla napsat 4 ks mrkve, 4 ks petržele, 1 ks celeru. Takže vlastně za to můžu já, protože jsem svůj požadavek napsala úplně blbě. Pro příště se mám polepšit. Chce to řádnou specifikaci.
Dotazem na Lachtana, co by koupil, kdyby měl na seznamu napsáno mrkev, celer, petržel, jsem zjistila, že je celý táta. Taky by dotáhl směs pod svíčkovou.
Nebo je to jen tím, že jsou to zkrátka chlapi?

Pozdní sníh a mráz na zahradě udělali své. Nejvíce to odnesly anglické růže a plaménky. Pomaloučku se z té pohromy vzpamatovávají a některé plaménky už kvetou.

Foceno po dešti.