pondělí 30. dubna 2018

Zima skončila. Jaro rozkoplo dveře a rovnou pozvalo léto. Zítra rozhodně nedostanu pusu pod rozkvetlou třešní. Rozkvetla o čtrnáct dnů dříve než obvykle. Kvetou ronďásci, ovšem to bychom si pod ně s chemikem museli lehnout. Což nehrozí. Chemik je opět chabrus na záda. A to si pár dnů předtím, než mu odešla záda, způsobil výron kotníku. Říkám, že jak stárne, nejen že je křupavý ale je i křehký jako květinka. Tož si asi dáme pusu pod šeříkem. Jmenuje se Krasavica Moskvy a je to jeden z nejhezčích šeříků, co znám. 
Přeji vám, milé dámy, pusu jak hrom, pod čímkoliv, co zrovna kvete. Užíjte si první máj, začíná lásky čas. A blíží se také 30. výročí dne, kdy jsme si s chemikem řekli ano. Bylo to koncem května, zrovna odkvétaly kaštany, vzduch voněl příslibem léta a my měli celý život před sebou.







Vůbec si nevšiml mého kočičího doprovodu. Až jsem houkla kšá, nafrněně poodlétl a kraftal si pod zobákem něco o bábě, co ho ruší v přemýšlení, zda k obědu žížalu či brouka.

Kočičí dámy. Malá madam Sára a její dcera Káča, též řečená Keliška. Nejupindanější kočka na světě. Co naše slovo, to její komentář. 

Chemikovi se nechce séct zadní louku, tak si našel náhradu.

Kobylka a kobylka, aneb matka s dcerou.




neděle 1. dubna 2018

pondělí 19. února 2018

Zimní den jako vymalovaný. Na nebi azuro, na zemi bílo. Sníh křupe pod nohama, všude ticho, jen sem tam se ozve ze vsi psí štěknutí. Takový krásný den, další radost mého života.











pátek 16. února 2018

První den na rotopedu.
Za ten čas, kdy jsem na něj sedla naposledy, jsem se nějak ošoupala. Když posunu sedlo do první dírky, tluču si  koleny o zuby. O dírku výš se ocitám v pozici baletky, co nazula piškoty a právě zkouší poprvé en pointe.
Výkon teda nic moc. Tři minuty, dva kilometry a zadek mám od sedla otlačený až ke kotníkům. A o spotřebovaných kaloriích při tom šlapání do pedálů nemůže být ani řeč. Víc jich spotřebuju při vyšívání...

Foto: dva vyšité obrázky, co dlouho čekaly na paspartu a rám.




Do krmítka kromě vrabců, sýkorek, zvonků, kosů a jiné drobotiny létají také tři sojky. Kdyby se chemik při jejich pozorování nevrtěl, tak byly na fotce všechny. Takhle jen jedna co se z leknutí usadila na Frantovi Nikotínovic.




čtvrtek 8. února 2018

Je ráno. Sedím v křesle a upíjím čaj z oblíbeného hrníčku. Venku sněhový poprašek, svítí sluníčko. Z nějakého vzdáleného mraku sem bloudí sněhové vločky. Oknem pozoruju, jak se tiše snášejí na zem. Nad zemí jakoby si to rozmyslely, vznesou se vzhůru, udělají svoji poslední dokonalou piruetu a opět se tiše snesou k zemi, kde se uloží ke svým družkám. Nádherná, bílá, dokonalá krása. Čistá radost mého života...


A pár dnů na to ...








sobota 27. ledna 2018

Před vánoci jsem si udělala radost a na Fléru si objednala krásnou reprodukci. Minulý týden ji chemik přivezl z knihařství, kde byla zapaspartována a zarámována. Provizorně visí na krbu.




Venku tají poslední ostrůvky sněhu, když se vrátíme ze psí stezky, je Tim jak maskovaný pro zákopovou válku. Na Bertíkovi to alespoň není vidět. Takže každý den jsem sedřená jak borůvka jen z toho, jak se je pokouším dát trochu do pucu. Člověk by nevěřil, kolik je v těch malých tělíčkách síly, když se vzpouzejí.

Vánoce jsou fuč a já se nemůžu dočkat jara. Slíbila jsem si, že letos žádné nové rostlinstvo nebudu nakupovat. Mám toho háfo zahrabaného v hromadě zeminy, co čeká na rozvezení. Začaly do schránky chodit zahradnické katalogy. Ten boj, co svádí rozum s nezodpovědností. Jsem zvědavá, kdo z nich vyhraje.

Jo a bráška mi dnes spravil rotoped. Začíná boj s leností a žravostí. Držte mi palce. Jedu!!! ....