Čas je neúprosný a tak nás opouští jedna z čistých radostí za druhou. Z kočičí posádky odešel poslední z kocourků "Kubíků", Chlupáček. A tak zůstala už jen jeho máma, Malá madam Sára a jeho nevlastní sestra Kateřina Kelišová, nebo-li Káča, či Keliška. 

Chybíš nám, chlapečku. Stejně jako ti ostatní z kočičí a psí posádky, kteří čekají na druhé strany duhy. 

Propadla jsem keramickým koníkům, dnes jsem vybalila posledního, ještě nemá ani svoji fotografii. Tak ta bude někdy příště. 

Od jara jsem moc fotografií zahrady neudělala. Bourali jsme kus kravína a tak jsem fotila spíš postup bouracích prací. Ale kvetlo nám to, ne že ne.

A to je pro dnešek vše. Příště ukážu, jak se pomalu mění posezení ve dvoře u výminku. A také jsem fotila na Helfštýně. Chemík mě vytáhl mezi lidi. Prý budu jinak už jen štěkat. Jo, jak stárnu, tak na něj opravdu někdy štěkám. Polepším se. Začnu mňoukat. Hezký večer.