středa 31. prosince 2014


6.45  Do ložnice se z předsíně dobývá kocour. Srdceryvně přitom mňouká. Otáčím se na druhou stranu a na hlavu si dávám polštář.
6.50  Chemik není naprosto psychicky odolný. Nevydržel. Vstal a krmí v předsíni kočičí posádku.
7.15  Chemikovi bylo nejspíš v obýváku samotnému smutno. Snaží se mě vylákat z postele informací, že mám v kuchyni uvařený čaj. Zjevně netuší, že dneska mě z postele nezvedne ani informace, že je pod ní ukryta tikající časovaná bomba. Před osmou nevstanu.
7.20  Bertík vyskočil na moji postel. S radostným vrtěním ocásku mi oslintal celý obličej. Přibral i polštář. Vstala jsem, vysvlékla polštář z povlaku. Bertík se po otevření dveří do předsíně vrhl na kočičí misky. Chová se jak v transu. Lítá od misky k misce a honí je po chodbě. Už na nich nezbyl ani drobeček.
7.25 Lezu do sprchy abych si umyla oslintaný obličej.
7.30 Od chvíle, kdy mi cca před třičtvrtě rokem známá vytvořila na hlavě pevnou trvalou alá drátěný pudl, vlasy dorostly do půlky zad, spíš ještě níž. Pracně tvořím účes stylu Nšoči po padesáti letech. Vypadám jak přestárlá tlustá hippísačka. No nic, chemik se nejspíš bude muset smířit s tím, že nic lepšího ze sebe nevykřešu. Alespoň že ten nový klubající se zub už vidím i bez brejlí. Věnuju mu mimořádnou pozornost. Zubař říká, že na něm jednou bude hezky držet protéza. 
8.00 Teprve teď jsem měla vstávat! Před dveřmi koupelny stojí v zástupu kočičí posádka. Mám dojem, že kdyby uměli psát, maj v tlapkách protestní transparenty. Bertík jim vyžral komplet všechny misky a vychlemtal vodu z mísy. Vytřel ji dosucha. Doplňuju posádce proviant a tekutiny.
8.05 Do obýváku se mnou přišel nejen Bertík ale i kocour, který to má teď kvůli vánoční výzdobě zakázáno. Naše kočičí posádka je potvrzením pořekadla o zakázaném ovoci. Ze všech sil se snaží vniknout na zakázané území.  
8.06 Beru si z kuchyně studený čaj a tři koláčky co jsem včera upekla. Ještě máme koláče od maminky, které včera poslala po mladém. Nejspíš nikdy nezhubnu.
8.07 Kocour se vedral v křesle sedícímu chemikovi na klín.
8.08 Kocour poblil chemika. Nejspíš začal slavit Silvestra už v noci a drobet to přepísk. Kocour.
8.08 Kocour poblil vánoční výzdobu. 
8.08 Chemik mi vyčítá, že jsem kocoura přežrala.
8.09 Chemik uklidil bordel po kocourovi.
8.09 Chemik hlásí, že na zahradě to vypadá jak v Hitchcocově filmu Ptáci. Mám se podívat z okna. Mám jim dát nažrat než se vrhnou na barák a sežerou oni nás.
8.09 Oznamuju chemikovi, že krmení pro ptáky nemám nachystané. Chemik vyhazuje kočičí posádku ven aby ptačí demonstraci rozehnali. Kočičí posádka na pokyny kašle a kočičí dírou se ihned vrací zase dovnitř. Urychleně rozpouštím Ivu, sypu do ní pytel slunečnice, vloček a tajných ingrediencí. Kouknu z okna. Práci vyčkávají.
8.30 Obezřetně jdu ke krmítkům. Vítá mě hlasitý pokřik. Nevím, jestli mě vítají či mi spílají. Nicméně do krmítek nalétli způsobem že by se za to nestyděla ani první bombardovací letka amerického letectva. Raději mizím.
9.00 Chemik sundává v předsíni první vánoční výzdobu. Nad zrcadlem pověšený jehličnatý závěs s baňkama. Je nejvyšší čas. Ráno na komodě pod závěsem chrněl kocour. Ze shora se na něj tiše leč hustě snášelo jehličí. Vypadal jak na vojenském cvičení pod maskovací sítí...

Přeji všem kdo navštívili či navštíví tento blog v novém roce hodně všeho dobrého. Lásky, zdraví, dobrého počasí ... A jak kdysi říkával jeden meteorolog "Slunce v duši".










úterý 30. prosince 2014

Znáte určitě všichni dětskou říkanku "Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku kam schováš? Schovám já se do bezu, až přestane, vylezu." U nás se ptáčkové do bezu neschovávají. Okupují budky a přilehlé stromy. Napadl sníh a přibyli nám strávníci. Kočičí posádka je u vytržení a vydrží hodiny trůnit na oknech jak v pracovně, tak v patře a pozorují cvrkot za oknem. Ven se jim nechce, ucourali by si své krásné zimní kožíšky. Jen Chlupáč je ochotný doprovodit mě k budce, abych nasypala novou dávku krmení ptačí drobotině. Kontrola musí být.

Foto: bez komentáře













pátek 26. prosince 2014

Vánoce jsou celkem úspěšně za námi, v knihovně přibyly nějaké knihy, abychom se za dlouhých zimních večerů nenudili, v patře je uložená nová lavička co bude jednou stát na chodbě výminku a kterou  kočičí posádka okamžitě znárodnila. Chemik měl pod stromečkem akumulátorové nůžky na živý plot, které si sám vybral a přidal si na ně stovku co Ježíškovi chyběla, za ty roky co jsme spolu se naučil, že z dárku má mít radost. Měl teda radost. Synek byl nejspíš taky docela hodný, měl sice všechny dárky nacpané v jedné velké tašce, ovšem ocenil Ježíškův nápad a konstatoval, že odteď bude místo několika metrů balícího papíru a kilometrů izolepy používat jen tašky. Radost měl i Čertík Bertík, našel si svůj nový pískací balonek a tím se postaral o štědrovečerní zvukovou kulisu. Ne že by žádné míčky nevlastnil, všechny si odvlekl postupně na dvorek, ovšem předtím z nich, zřejmě omylem, vykousal pískátka. No a bez nich to nějak není ono.
Dárek pro maminku a dárek pro bráchu jsem balila až před odjezdem k našim. Požádala jsem mladého, aby vrátil zbytek balícího papíru. Otevřel dveře svého pokoje, vystrčil ruku a podal mi  kousek papíru, do kterého teda dva dárky v krabicích zabalit nešly ani omylem. Usoudila jsem, že krabice s dárkem pro maminku vypadá ještě k světu, jen ji budu muset rozbalit, vytáhnout fakturu a z kartonu odlepit nálepky pošťáků, svoji adresu a dobírkovou částku. Ráda bych věděla, proč nepoužívají něco, co jde odlepit bez toho, že člověk s nálepkama sloupne i polovinu kartonu. Po mém zásahu už se krabice nejevila tak hezká jako před ním, ba právě naopak. Našla jsem papírovou tašku, narvala do ní krabici. Taška byla malá a kousek se při mé snaze aby se trošičku roztáhla, natrhla. Přilepila jsem to izolepou. Mamince pak nešla krabice z tašky vytáhnout, protože jsem nejen zalepila trhlinu v tašce, k izolepě se přilepila i krabice s dárkem. Musela si krabici s dárkem z tašky vystřihnout. Tuhle tašku už nejspíš podruhé nepoužiju. Balící papír stačil na zabalení krabice s dárkem pro bráchu. Nicméně i tady se chybička vloudila. Chemik má kotouč s izolepou na takovém spešl bazmeku, kterým olíznete část kterou chcete přelepit a trhnutím izolepu zároveň i odříznete od kotouče. Olíznutí proběhlo v pořádku. Oříznutí urvalo polovinu papíru, udělalo v něm skobu jak vrata. Další balící papír v baráku nebyl. No nic, obsah je určitě důležitější než forma. Příště se nebudu spoléhat na to, že jedna role balícího papíru stačí, je třeba udělat zásobu pro strýčka Příhodu. Role papíru padla na zabalení tří malých dárků. Ovšem vykutat deku, knížku a obal na ipod ze změti několika vrstev papíru přelepeného křížem krážem lepící páskou, byl výkon hodný medaile. Nejspíš příští rok přihlásím ty své dva chlapy do kursu s názvem "Balení dárků". Dostanou to jako vánoční dárek ...













středa 24. prosince 2014



Přeji všem, kdo zavítali na tento blog, někteří i opakovaně, krásné vánoční svátky. Hodně lásky, štěstí a porozumění. Ať zvonky štěstí zní ve vašich srdcích.

úterý 23. prosince 2014

Tak tady máme už dva týdny řemeslníky. Parta HIC by se za sebe musela stydět. Proti týhle tříčlenné partě jsou to žabaři. Zrovna předvčírem synek hlásil, že jeden ze zedníků se odloupl z lešení a skončil na zemi. Jo zemská přitažlivost a alkohol, to jsou mrchy. Včera jsme jeli na poslední předvánoční nákup do Ostravy. Chemik těmhle postarším "hochům" zadal práci. Vrátili jsme se po druhé hodině, "kluci" jak jim chemik říká (průměrný věk týhle party je kolem šedesátky) byli v trapu, ze zadaných úkolů splnili jeden a ještě blbě. Nejspíš se opět společensky unavili a museli si jít odpočinout do místní putyky. Já bych na ně vlítla a trochu jim protáhla krovky, ovšem chemik prohlásil, že dosud netušil, jak svárlivá jsem osoba.
Po osmadvaceti letech soužití by měl vědět, co má doma. Já to vím a pečlivě to před ním tajím. Ovšem i po těch letech dokáže chemik překvapit. Dovezl mě, letos už potřetí, což je jeho osobní a hrdinný rekord, do Ikei. Bez řečí zaplatil můj nákup, který ovšem nestál za řeč. Prošli jsme Makro, Glóbus, utratili chemikovi těžce vydělané peníze, chemik koupil svému Prckovi dálniční známku a benzín.  A doma, jaké překvapení. "Kluci" nikde a práce taky nikde.
Dneska mi přivezli můj vánoční dárek, dřevěnou lavičku. Usnadňuju chemikovi život jak to jen jde. A taky nechci dostávat k vánocům kraviny. Takže jsem si na Fléru objednala dřevěnou lavičku, chemik ji zaplatil a teď chodí kolem ní a špekuluje, jak ji vánočně zabalí. Doteď řešil balení dárků tím, že je hodil do papírové tašky. Lavička se do tašky nevejde a tak má těžkou hlavu. Nechám ho v tom a jsem zvědavá, co vymyslí. Mě by stačilo, kdyby na ni přípích mašli.







sobota 13. prosince 2014

Tak jsem dneska konečně venku trochu zdobila. Zaplať pánbůh, že je počasí jaké je a mohla jsem dělat bordel s jehličím venku před výminkem. Dokonce jsem odpoledne donutila chemika a mladého, aby konečně pověsili vánoční světýlka ve velkou korejku na dvorku. Být o kousek vyšší, pověsím si to sama. A svítili bychom už dvě neděle. S chlapama je občas těžké pořízení. Světýlka pověsili, ovšem nerozsvítili. Chemik, který dělá prodlužku z každého kusu kabelu co vidí, nenašel jedinou. O tom kdo má ve věcech větší bordel bychom se mohli bavit hodně dlouho. Zachránil ho synek, půjčil mu prodlužovačku ze svého pokoje. Budu doufat, že se neochladí. Když se ochladí, přestane stromek svítit. Tak zní dohoda. Prodlužka patří k elektrickému ventilátoru, kterým si zimomřivý synek přitápí za třeskutých mrazů, fujavice a jiných přírodních katastrof.
Synek odjel k babičce dolů do údolí, prodlužku zanechal starým rodičům v předsíni na almaře. Celá natěšená na svítící stromek jsem ukecala chemika, aby vylezl ven a prodlužku a kabel od světýlek zapojil. Nafasovala jsem igelitový pytlík a baterku. Prodlužky se chemik chopil osobně. Takovou vzácnost nemůže svěřit do ruky amatérovi. Notabene vypůjčenou vzácnost. Prý svítím blbě a nic nevidí. Co by chtěl vidět, když je venku tma, že jo. Zatím jsem k němu nedorazila tak blízko, abych mu mohla svítit pod ruce. Nejsem kobra a mé tempo není vražedné. Než dojdu, chvilku to trvá. Chemik začal remcat, že je mu zima. Bodejť by mu zima nebyla, když je líný si vzít kalhoty a vyrazil v kraťasech. To já v zimním období nesundám hrubé tepláky, froťáky nedám z nohou a jistím to dlouhým rukávem na teplém triku. Nezapomněla jsem si před odchodem na dvorek vzít bundu. Bohužel nemám teplé botičky, ty co jsem nosila minulou zimu, ještě z dob socialismu cca z let kdy mi bylo kolem sedmnácti, ukončily na jaře svoji pouť na tomto světě. A zatím jsem nenašla žádnou teplou obuv, která by mi padla do oka. Zajímavé je taky to, že zatímco mé tělo narostlo do šířky statného Bivoje ženského rodu, nožku mám stejnou jako zamlada. Alespoň něco si zachovává svůj tvar a velikost.
Chemik remcal dál, svítím sice tak že už vidí, ovšem nejdou mu zastrčil šňůry od světýlek pod trámek, který přes ně hodil, aby na ně nemohli kocouři. Jsem mu říkala, že normálně přes ně dáváme desku a ne trám. Desku by nadzvedl a vyčuhující kabely pod ni položil. Na trám potřebuje ještě jedny ruce a ty svoje mu nepůjčím, jelikož v jedné držím baterku a ve druhé igelit, co nevím na co je. Dostalo se mi vysvětlení, že igelit je na zamotání rozdvojky na konci prodlužky. Konečně jsem měla jasno. Nemám ráda, když dělám něco, co nevím proč dělám.
Chemik zapojil prodlužku do zásuvky a světýlka na stromečku se rozsvítila. Musím se pochlubit, moc hezká světýlka loni chemik pořídil. Ovšem chybička se vloudila a světýlka si pořádala vlastní diskotéku. Požádala jsem chemika, aby je přeprogramoval. Odmítl. Je mu potmě zima. Nevím jak to myslel. Že by mu ve dne zima v zimě nebyla? Zítra dohlédnu na to, aby se cestou na dvorek dobře oblékl a bláznivá světýlka umravnil...




pátek 12. prosince 2014


Kdyby se mě někdo zeptal, proč nemám zapálené adventní svíce, odpovím, že nemůžu. Shořel by nám kocour. Našel si nové oblíbené místečko na spaní.






úterý 9. prosince 2014

Mám upečené dva druhy cukroví. Teda měla jsem ještě nepečené krupicové kuličky, ty jsou už ovšem "sežrané". Perníčky jsem dělala podruhé, nějak se postupně z krabice poztrácely. Jen medvědí tlapky jsou  skoro v plném počtu. Ovšem na ty jsem našla těsto z loňska v mrazáku. Jsem si říkala, co je to ve středním šuplíku za kouli zamotanou v igelitu. No ještě že jsem do těsta vyryla písmenka MT, tím bylo jasné, co je to za těsto. Za ten rok v mrazáku se v něm krásně rozleželo všechno koření a tlapky krásně voní. Dneska jsem zaslechla, že do 24. prosince je období "nežerte to!" a od 24. pak období "vy to vůbec nežerete!" U nás to tak nechodí, takže cukroví pomalu ale jistě mizí a jiné se zase objeví.
Na to, jak miluju vánoce a vlastně se na ně těším hned po vánocích, letos výzdobu zanedbávám. Sice jsem koupila dva světelné řetězy na baterie, nemá je kdo vybalit. Kdo mě zná, ví, že vybalování čehokoliv je moje slabá stránka. V okamžiku, kdy je balíček doručen a držím jej v ruce, ztrácím o obsah zájem. Některé balíčky čekají na otevření přes rok. Většinou jsou to rámy obrazů co jsem vydražila na Aukru. No ještě si nějaký čas na otevření počkají, nejspíš do dalšího malování baráku. Někde v krabicích taky čekají dva v bazaru koupené křišťálové lustry. A taky barvy na malování porcelánu. Někde tam je i pítko pro ptáčky na zahradu ... Teda já mám po baráku roztroušených krámů. Chemik může být rád, že nerozbaluju. Musel by věšet a instalovat. A takovým věcem se snaží vyhnout, jak se říká, jak čert kříži.
Venku před vchodem čeká na nazdobení v proutěném koši korejská jedlička. Adventní věnec na dveřích taky ještě nevisí. Ani velká korejka na dvorku nesvítí. Budu muset jít do sebe, zítra všechno doženu. Dnes ještě ne, dnes jsem na to moc líná... A mezi svátkama začnu vybalovat. Možná, jestli mi do toho nevlítne něco důležitějšího. Jako že když nerada rozbaluju, je důležitější úplně všechno...



Minulý týden u nás bylo opravdu zimní počasí. Dočkali jsme se ledovky, ne že bychom o ni stáli. Chemik měl odvézt mladého k vlaku směr Bratislava a z baráku ani nevyjeli. Na Mazlíkovi byla souvislá skoro dvoucentimetrová vrstva ledu. I druhý den zůstal chemik i synek raději doma. Chemik protože to klouzalo, synek že nejely vlaky.

První led




První sníh





Taky jsem byla pilná. Po třech letech jsem natřela chemikem vlastnoručně vyrobený botník. Synek nám to postavil tak, že když máma natře botník, táta dokončí venku výklenek pro keramického anděla. Máma hlásí splněno. U táty to někde vázne.

To je on, krasavec můj vymazlený