První měsíc tohoto roku je téměř za námi. Co jsem udělala pro jediné předsevzetí, které jsem si na Silvestra dala? Vynesla jsem od Lékárníka z pokoje rotoped. Na sedlo jsem položila knihu Kalanetika. Tvoří spolu hezké zátiší. Na konci měsíce nemá cenu s něčím začínat, začnu až od února. Od prvního určitě ne, spíš od pondělka. Ovšem od kterého to ještě nevím, chemik bude mít kulatiny, možná ani nebudu mít čas do půlky února začít. Musím vše naplánovat a nachystat na oslavu. Upéct a uvařit, předtím ještě uklidit aby se po přízni neneslo, že jsem snad bordelář. A vyžehlit Himaláje, co vyrostly v ložnici z nevyžehleného prádla. To až já jednou zdolám, budeme mít plné almary hader a chemik nebude vědět, co nosit dřív. Lekárník přestane prudit tím, že žádá abych propustila alespoň nějaká jeho trička ze zajetí. Protože začal tvrdit, že jeho hadry držím v ložnici jako rukojmí.
Také jsem slíbila, že na blog napíšu alespoň jednou měsíčně, což mám tímto splněno. Howgh!

A takto to vypadalo v lednu u nás na zahradě a kolem kravína.

A nesmím zapomenout na fotku našeho kocouřího krasavce. Ze všech čtyř Kubíků, co se kdysi narodili  Malé madam Sáře, je na světě už jen on jediný.