Dnes je to přesně 33 let, kdy se chemik oženil. Někdy nám bylo spolu veselo, někdy truchlivo. Zvládli jsme společný život, řekla bych se ctí a bez ztráty kytičky. 

A když píšu o kytičce, tak jsem dnes prošla zaplevelenou a zarostenou zahradou a vkládám něco fotek. Takové počasí, jaké je letos, nepřeju ani nepříteli. Fakt. Prší a prší, fouká studený vítr, teplota se pohybuje mezi deseti až patnácti stupni. Letos jsem se ještě nezahřála. Co by mělo kvést nekvete, teprve teď začínají nakvétat moje milované ronďásky. Rebarbora má prťavé lístečky, je to letos takové nedochůdče. A to jsem plánovala, že si koupím betonovou směs a konečně stvořím ptačí pítka ve tvaru listů. Nejspíš budu muset někde u vody v létě, pokud vůbec bude, počkat na nějaký ten obr lopuch. 

Teplé fusekle jsem z noh ještě nesundala a minulý týden jsem mudrovala, že si koupím kožešinové válenky. Vypadá to, že letos jako loni, budou u nás jen dvě roční období. Zima a podzim. 

Přeji vám všem, co sem občas zaskočíte, dobrý večer a lepší počasí.