sobota 31. prosince 2016

Přeji Vám, kdo náhodou či cíleně zavítáte na tento blog, abyste celý příští rok prožili ve zdraví, pohodě, smíchu a radosti. A jak kdysi říkával jeden meteorolog,   SLUNCE V DUŠI.

Venku mrzne až praští.

pondělí 26. prosince 2016

Co se vůbec nepovedlo

Nepovedla se první várka vanilkových rohlíčků. Tak spíše to byla čtyřnásobná várka množství, co bylo v receptu. Protože vanilkové je nejen moje nejoblíbenější cukroví. Takže je peču ve velkém. Našla jsem ve spíži sklenici s vyloupanými ořechy. Normálně všechno očichávám, jestli to nenatáhlo nějakou nelibou vůni. Tentokrát mě nos totálně zklamal. Protože esteticky, esteticky bylo cukroví v pořádku. Ale ta chuť, vážení, ta chuť. No fujtajbl to byl hnus. Ty ořechy nejspíš pamatovaly ještě dobu, kdy si i Darwin myslel, že nás stvořil Bůh.
Maminčiny slepice se letos poměly. A já hňácala novou čtyřnásobnou dávku z letošních ořechů. Jejda, ty vanilkové jsou tak dobré. Vidím to tak na dvě kila po vánocích navíc...

Nepovedla se bábovka.  První zádrhel nastal, když hlava zapomněla upozornit ruce, že nemají zvedat dekl na robotu, když do těsta lijí mléko s rumem. Hlava neřekla a ruce zvedly. Moje čerstvě vydrhnutá kuchyňská linka se v okamžiku stala nejzaprasenější linkou ve střední Evropě, možná v celé Evropě. Než šokovaná hlava dala povedl rukám aby dekl daly dolů, dobře třetina těsta vylítla a naprosto neesteticky ulpěla na brýlích, ty dostaly přímý zásah, na právě převlíknutém čistém tričku (to si před vařením či pečením a vůbec při práci s jídlem převlíkám pokaždé, protože kočičí posádka celoročně pelichá), na skříňkách linky, pracovní desce, vínově červené lednici (tam se ornament z těsta obzvláště vyjímal), na psovi co ležel mezi kuchyní a jídelnou. Tomu to nevadilo.
Přičinlivě se podílel na obnově pořádku v kuchyni. Trochu ho naštvalo, když jsem mu z kožichu vzala těsto kartáčem a nedala mu jej olíznout.
Nicméně jsem zbytek těsta dala do formy, formu strčila do trouby a jala jsem se uklízet způsobený nepořádek. Pytlík od mouky, od vanilkového cukru, rum, pytlík od prášku do pečiva. Vloudila se chybička. Pytlík od prdopeč nebyl prázdný, on nebyl ani načatý. Bábovka byla v troubě už dvacet minut, nemělo smysl do ní dodatečně prdopeč vpravovat. Děj se vůle páně...
Jedlá byla, na pochvalu před nastoupenou jednotkou to nebylo. Ale za estetiku, tak za tu by dostala plný počet bodů.



Štědrý den. Hrachovka bublá na plotně. Budu ji muset rozmixovat, zůstává v ní hodně slupek. Že bych si ušetřila práci a místo do mixéru to vzala jen ručním šlehačem?  Ten to taky rozšmelcuje, aby to nelítalo všude kolem, trochu to přikryju pokličkou. A ušetřím si práci s mytím mixéru.
Nikdy to nedělejte. Stejně budete potřebovat mixér a ještě budete, já už  potřetí, umývat celou kuchyňskou linku, lednici, podlahu, psa... Sebe. Byste nevěřili, jaké grády dají dvě metly skoro rozvařenému hrachu v hrnci. Poklička nepoklička, lítalo to jak malé rychlé broky po celé kuchyni. Pes udiveně koukal, čichl k uniklé surovině a hodně, hodně naštvaně dával najevo, hrách já přece nežeru...

Přeju hezký den bez kuchyňských karambolů.

neděle 25. prosince 2016

U našich

Synovec
Ke které společnosti se připojit, když v jedné se mluví o prasatech a ve druhé o smrti.

No marně přemýšlím, ke které skupině bych se přidala.
Lachtan
Mám dojem mamko, že jsi byla v té o prasatech.

To jako bylo tady, jo? Já jen, že si to nepamatuju. Já se o prasatech nikdy nebavila.
Synovec
Tak možná to nebylo o prasatech, spíš o kačenách. Nebo že by o husách?

Tak to jo, to bylo jak mi onehdá Jura předhazoval, že bych mohla rozjet byznys s husama. Prý že hostinští nemůžou na Martina husy sehnat. Jsem mu říkala, že mu ten kravín klidně pronajmu. Já co nezašlápnu ani mravence přece nebudu chovat něco, co pak musí pod kudlu. Husičky moje ubohé, klidně by je picli a sežrali.
Lachtan
No vidíš Tome, jsme zpátky u smrti, akorát dneska si nemůžeš vybrat, ke které stolní společnosti se přidáš...

Takovéto vysoce intelektuální hovory probíhají u stolu. Hodně se při tom nasmějeme. Smích údajně prodlužuje život.

Přeji Vám hodně "intelektuálních rozhovorů" při kterých se i Váš život prodlouží. Hodně štěstí, zdraví a spokojenosti. A také rodinu, která vás podrží vždy, když je vám ouvej.        

                                                         Nanýsek







čtvrtek 22. prosince 2016

Pořád nic a najednou -  Vánoce!!!!
Moje nejoblíbenější období. Ráno otevřu oko, jednu nohu zakotvím o podlahu a snažím se ukecat Čerta, aby velez z postele. Že panička musí vstávat. Protože proč? Protože se doteď flákala, nemá uklizeno, napečno, načančáno, ostatně jako každý rok. Neboť panička ví, že nejlepší výkony podává v časové tísni.
Lachtan omrkl situaci v kuchyni a jen suše zkonstatoval. Jsem si myslel, že se peče, když je tu takový rachot, ani spát se nedá. No jo, to má pravdu, protože místo koled si pouštím Safri Duo. A pěkně na plné pecky. Jako tradičně vždy před Vánoci. Při koledách bych se po kuchyni ploužila jak tlustý stín, takhle najedu hned po ránu zostra na věc a práce pěkně  v rytmu bubnů odsejpá.
Chemika každý rok zajímá hlavně to, jestli a kdy už budou perníčky. Tak dobrá zpráva, perníčky už jsou. A chemikovi právě začaly Vánoce.

Raní procházka po Mrazíkově zahradě. Ale v reálu je to ještě větší krása. To se musí vidět, na to se musí sáhnout...









Krásný předvánoční čas vám vinšuju.


sobota 10. prosince 2016

Ač chemik i mladý Lachtan tvrdí, že do baráku neproklouzne ani myš, nad hlavou se nám opět prohání Jingles. A docela svižným tempem. Evidentně mu prázdninový pobyt venku prospěl a podzim jej jen zocelil. Lítá jak neřízená střela. Kočičí posádka jen nevěřícně zírá směrem ke stropu. Vypadá to, že myšák s námi prožije další vánoce. Čím se v podlaze živí? Netuším. Na chalupě u našich kdysi myši sežrali zapomenuté mýdlo. Tenkrát jsem si představovala, jak po jeho konzumaci leží myší rodinka na zádech s tlapkama za hlavou a soutěží, kdo udělá větší bublinu. Náš myšák nejspíš propadl chuti a vůni polystyrénu. Nic jiného, kromě hadic podlahového topení, mezi prkenným stropem a plovoucí podlahou, není. Chemika jsem varovala, že až Jinglesovi dojde polystyrén, klidně se může pustit do hadice podlahovky. A to pak bude pr....  průšvih. Malá potopa v přízemí. Chemika to nechává chladným. On věci řeší až na ně dojde. Tedy většinou pozdě...
Abychom já, chemik, Lachtan, kočičí i psí posádka měli hezké vánoce, začala jsem dnes s drobnou výzdobou domácnosti. Dovyšívala jsem obrázek na krbovou římsu, na zahradě upižlala větev modřínu a pověsila ji na krb, Lachtan donesl z patra staré sáňky co na nich řádíval chemik v době, kdy ještě nevěděl, že bude chemikem. Chemik dostal úkol také, vynést smetí do popelnice. Cestou zpět mu ruplo v zádech. Nejmíň týden budu mít doma chromajzlíka. Musím vymyslet nějakou nenáročnou činnost, která ho zabaví. Momentálně louská ořechy. Protože dokud v domě nevoní cukroví, nezačaly pro něj Vánoce...









A ještě jeden obrázek, tato krása je na náměstí v městečku. Vyblejsknul mladý Lachtan, vyblejsknul i stromeček. Ten se mu nepovedl. Tak ten až někdy příště...

Přeju hezký večer.