Boj s váhou prohrávám na celé čáře. Ovšem do příští neděle musím alespoň zapnout sako. Už trénuju. Jako bych se učila plavat, a že to ani ve svém velmi pozdním věku neumím. Je to všechno o dýchání. Rychlý nádech, fest zatáhnout břicho a pokusit se o to i u hrudníku, zapnout bleskem tři knoflíky a pomalu, zlehoučka vydechnout. Knoflíky sice drží silou vůle a na konci týdne je budu muset všechny tři znovu přišít nejspíš dvojitou kovářskou nití, ale bude zapnuto. Další trénink vyřeší problém, jak si sednou do hlediště, aby ani jeden knoflík nepovolil a některému členu armádního uměleckého  souboru Alexandrovci na jevišti nevyrazil oko. Tréninkovou místnost už mám. Jen to domluvit s majitelem. Lachtan si koupil starou ojetou minikonzervu, co jí říká láskyplně "moje Audinka". Ještě jsem v ní neseděla, páč mám obavy, že kdyby se nějakým záhadným způsobem podařilo mému tělu vtěsnat se na místo spolujezdce, budu tam muset strávit několik měsíců o chlebu a vodě, aby mé tělo splasklo a já se mohla vykutálet. Ovšem pokud zvládnu nádech, bleskově zatáhnout břicho i hrudník, zapnout sako a pozadí umístit  do konzervičky aniž při dosednutí ustřelím při výdechu kterýkoliv knoflík na šik sáčku, jsem si jista, že armádní umělecký soubor Alexandrovci odjede z Ostravy v plném počtu a v dobré kondici.

Rozkvetlá zahrada: jaro 2019