Jsem líná i psát. Kdo by se mořil se slovíčky v tomhle horku. Tak jen něco obrázků z kvetoucí zahrady. A dnes zapózovala  malá madam Sára. Špalek je jak dělaný pro kočičí modelku.

Zahrada je krásně rozkvetlá. Pivoňky, růže, jasmín, levandule.  Tak to musí vonět v nebi. Podvečer v zahradě je kouzelný, jediní kdo to ruší, jsou komáři. Malí, zlí upíři, co sají krev i přes pracovní rukavice, přes tričko, přes legíny.
Ano, dámy, nosím na doma legíny. I když se to prý nemá. Při mé váze. Ovšem s postavou Bivoje už bojuju tak dlouho, že nějaké rady módních poradců jdou tak nějak mimo mě. Rozdíl mezi mnou a Bivojem tady jistě je. On byl chlap a unesl kance, já jsem žena a neunesu kance.
Na koncertě Alexandrovců jsem oko nikomu z účinkujících knoflíkem nevystřelila. Nebylo to fyzicky možné. Seděla jsem v takové výšce, že jsem mohla trefit akorát tak reflektor, pověšený pod střechou. Na sedadlech nebyly záchranné pásy, takže jsem celou dobu seděla na místě jak pecka, přilepená na sedadle oblíbeným lepidlem chemika, mamutem. Protože mám z výšek závrať, a tady jsem ji opravdu měla, místo na jeviště dole, dívala jsem se upřeně  před sebe. Takže kdyby někdo chtěl detailní popis konstrukce střechy haly,  jsem k dispozici. Do těch nadmořských výšek by měli diváky vybavit padáky, protože jsem přemýšlela, jak se dostanu dolů, když se nemůžu podívat pod sebe.
Pomalým posunováním po každém dlouhém schodě a přidržováním se opěradla krajního křesla každé řady směrem dolů, jsem sestup z vrcholu zdárně zdolala, aniž bych ublížila sestupujícím před sebou. Protože kdybych se skutálela dolů, nejspíš bych sebrala s sebou hromadu scházejících diváků a určitě by o tom psali v černé kronice a na Nově by to vysílali v hlavních zprávách. Něco jako borec na konec. Závěr z koncertu je pro mě takový, že až zase bude jejich vystoupení v Ostravě, koupím si lístek sama. Dolů, za mantinely. A vezmu s sebou chemika. Jako záchrannou brzdu, kdyby náhodou.... Protože na závěr, na závěr při východu z haly, jsme se s mojí maminkou ztratily. Ale to už je jiný příběh.

Z dnešní procházky v zahradě, doprovod Čertík Bertík, kernteriér.

U nás, dnes.