sobota 28. července 2018






Léto je v plném proudu, řekla bych, že se překonává. Je to letos všechno nějak uspěchané, z polí je sklizeno, jeřabiny mají barvu podzimu a zářijová jablíčka jsou zralá už teď. I ty ostružiny už zrají, měli jsme jimi naplněné páteční kynuté knedlíky. Kde se na ty ostružinové hrabou jahodové, meruňkové či borůvkové.
Moje virtuální kamarádky Berušky mě nabádaly, abych konečně vybalila to, co jsem si v průběhu letošního roku objednala. Tak, milé Berušky, tady to máte. Ne vše je vybalené ale vše je nafocené. Tedy kromě látek, těch mám v almaře taky nasyslených hromady, snad jednou přijde nějaký šotek, který mě dokope k šicímu stroji a bude nade mnou stát tak dlouho, dokud ten šicí stroj nezačne milovat moji maličkost a já nezačnu milovat šicí stroj. Zatím si spolu stojíme tak, že já ho nesnáším a on mě nenávidí.
Užívejte si všichni krásného léta, nebrblejme, že je horko, protože až to přejde, budeme brblat, že je chladno, prší, sněží, fučí, je plískanice, meluzína, vítr, vichr, vichřice. Jo a malá poznámka. Všimli jste si, jak rychle se to překulilo do druhé poloviny roku? Vánoce tu budou co by dup.

Nasyslené poklady, vybalené i nevybalené.

A v rohu prosím vidíte v krabici houpacího koníka, moji vytouženou vánoční dekoraci...

Noha kýče, který jsem si objednala jako narozeninový dárek. Bude v zahradě a dle objednacího listu se to jmenuje Chlapec s mušlí.

Porcelánové pítko. K vůli němu jsem procourala mraky internetových stránek. Tak moc jsem je chtěla. Nakonec bude sloužit jako svícen na krbové římse. Někdy...

Něco plechového, zatím nevím na co ale určitě na to přijdu, kam to vrazím.
V kartonu jsou porcelánové růžičky. Už si nepamatuji, proč jsem je koupila ale určitě jsou moc hezké. 
A něco málo ze zahrady.


Kouzlo odkvetlého plaménku.


Čeká na to, až bude hotový potůček k brčálníku.





Jedna z nej barev na růžičce.