Každý z nás by si měl jednou za čas udělat nějakou radost. Já si ji udělala nedávno a už se těším, až se mi vrátí. Před lety jsem si koupila dvě staré židle dovezené z Francie. Od stejné paní z Olomouce, od které mám doma vyřezávané křeslo, které před pát lety doladila paní čalounice. Ted dostanou šanci k dalšímu životu dvě židle, roky čekající na nový výplet. Za měsíc by se měly vrátit domů ve vylepšeném kabátku. A protože mám moc ráda hutní sklo, na Fb pán od F-M nabízel starou, nepoškozenou zelenou mísu. Už ji vidím na renovovaném stole v budoucím výminku, jak spokojeně trůní uprostřed na travě zelelém ubruse naplněna našimi vlatnoručně načesanými jablíčky.  

A tak i vám v novém roce přeji splnění, byť drobných, přání. Štěstí. zdraví, slunce v duši.

 Máme za sebou poslední adventní neděli a tak dovolte, abych všem, co tady občas nakouknou, popřála šťastné  svátky, štěstí, zdraví a slunce v duši.

 Tim je už pár dnů marod. Včera jsme byli na veterině a paní doktorka nám místo prášku dala sypký prášek, že mu tím mám posypat jídlo. Doporučila lžičku rýže a kapsičku. Pes přišel k misce, vyčítavě se podíval a šel si lehnout. Úspěch 0. Dnes jsme dostali pipule a chemik se kasal, že brnkačka. Koupil šunku, rozdělil prášek na čtyři menší díly a zabalil každý do kousku šunky. Tim vyseparoval ze šunky prášek, vyplivl jej a šunku sežral. Nakonec se podařilo chemikovi do psa dostat dvě čtvrtky a u kafe na mě zkoušel, že je zvdavý, jak do psa dostanu ty další dvě. Vzhledem k tomu, jak se před paní doktorkou chlubil, jak to vzládne levou zadní, tak se do toho odmítám zapojit. Je to jeho a Timův boj.

Byla jsem dát věnec do keramické nádoby na výminku. Už je hodně šero a ptáci místo aby chrápali, držťkují ve větvích borovice. Mají důvod, už čtvrtý den se na kopci drží mlha, že nevidíme protější věž kostela. Tam bude v neděli odpoledne Vánoční koncert. 

A k mé velké radosti paní čalounice přivezla nově přečalouněné křeslo  a rovnou si odvezla starý ušák. Tak mám předčasného Ježíška.

Mějte pohodové adventní dny se svými blízkými a těšte se jako já z každého dne, který je nám dán.

Před třemi lety se na zahradu k mamince nastěhoval starší černý kocour. Byl plachý ale časem si u ní udělal domov a maminka opět zprovoznila "kočičí okno" do sklepa, aby v nepřízni počasí mohl domů. Dnes už kocour spává na lavici v kuchyni, kde má v rohu svoji deku a svoje místečko, na noc chodí do sklepa, aby mohl kdykoliv ven.

Před dvěma měsíci se na zahradě objevilo maličké hnědooké černé kotě. Starý kocour neprotestoval, jen je usměrňuje v chování, tak maminka přišla ke kocourkovi, kterému něžně říká Čumáček. Kotě svoji paničku miluje a je jediná, kdo na ně může sáhnout a vzít do náruče. Když ho drží a někdo ho pohladí, strčí svoji hlavičku do jejího podpaždí aby nevidělo toho, kdo na ně sahá. Kotě má dlouhé chlupy, opavdu hnědé až černé oči, malý zázrak. Tak jsem přivezla "bonbónky" s kočičí trávou, kterou máme pro Rixe, aby mu pomáhali při trávení, když si olizuje svoje dlouhé chlupy. Čumáček je nehchce ale starému kocourovi přý chutnají. Mlsoun.

A něco málo obrázků od nás. Vánoce, Vánoce přicházejí ...