Venku zima jak v morně a já se fakt těším na jaro. Snad se ho dožiju. A abych měla nějakou motivaci, uděla jsem v Jahodárně svoji první letošní objednávku. Zbytek až uvidím, co přežilo a co sebral holomráz, co u nás panuje.

V neděli mi udělal radost pán, který přivezl dvě židle, které měly poškozený výplet a se kterými počítám ve výminku. Kdysi jsem je koupila od paní, která vozila krámy z Francie. Židle jsou teď ve skladě ve výminku, jak se oteplí, vyblejsknu a pochlubím se. 

A minulý týden jsme byli trošku upravit frizúru Timovi, jen trošku, aby neumrzl než přijde jaro, abych ho po téměř každé psí stezce nemusela vláčet do koupelny a sprchovat mu zadek a tak mě chemik svezl kousek  dolů, abych si vyfotila ledopád. Letos nic moc ale není každý den posvícení.

Přeji vám krásný zimní slunečný den.

 Na třetí adventní neděli jsme s chemikem zašli do kostela, který máme přes cestu od baráku, na adventní koncert. Moc hezky to dámy z Písně pojaly. Koled člověk ve svém věku slyšel už mnoho ale jedna píseň byla opravdu top, tu jsem neznala. A neznám sice autora ale moje srdce velmi stálo o to, abych text získala. Povedlo se a snad i vás osloví.

Andělská píseň

Poletujem kolem na nebeských křídlech, poletujem kolem dokola

vyprávíme s tebou tvůj příběh, přiletíme až nás duše zavolá

Poletujem kolem, volní jako ptáci, poletujem kolem tam a zpět

poletujem kolem, děláme svou práci, o lidech ti můžem vyprávět

Jsme tu stále s tebou, pohleď vzhůru, eskadrona bílých perutí

je li třeba sestoupíme z kůru, pomáháme ač nás nikdo nenutí

Mezi mraky, snášíme se lehce a jsme všude, kde se něco děje

chráníme tě, ať chceš nebo nechceš, od úrazů i beznaděje

Poletujem kolem od počátku věků, lidských duší známe střih i látku

víme skoro všechno o člověku, byli jsme tu s ním už od začátku

Poletujem kolem nikým neviděni, andělská křídla z prachového peří

nemyslím že se to někdy změní, vždyť jsou ještě lidi co nám věří

Poletujem kolem na nebeských křídlech, poletujem, kolem dokola

vyprávíme s tebou tvůj příběh, přiletíme když nás duše zavolá.

 

Krásný první den nového roku. 

 Každý z nás by si měl jednou za čas udělat nějakou radost. Já si ji udělala nedávno a už se těším, až se mi vrátí. Před lety jsem si koupila dvě staré židle dovezené z Francie. Od stejné paní z Olomouce, od které mám doma vyřezávané křeslo, které před pát lety doladila paní čalounice. Ted dostanou šanci k dalšímu životu dvě židle, roky čekající na nový výplet. Za měsíc by se měly vrátit domů ve vylepšeném kabátku. A protože mám moc ráda hutní sklo, na Fb pán od F-M nabízel starou, nepoškozenou zelenou mísu. Už ji vidím na renovovaném stole v budoucím výminku, jak spokojeně trůní uprostřed na travě zelelém ubruse naplněna našimi vlatnoručně načesanými jablíčky.  

A tak i vám v novém roce přeji splnění, byť drobných, přání. Štěstí. zdraví, slunce v duši.

 Máme za sebou poslední adventní neděli a tak dovolte, abych všem, co tady občas nakouknou, popřála šťastné  svátky, štěstí, zdraví a slunce v duši.

 Tim je už pár dnů marod. Včera jsme byli na veterině a paní doktorka nám místo prášku dala sypký prášek, že mu tím mám posypat jídlo. Doporučila lžičku rýže a kapsičku. Pes přišel k misce, vyčítavě se podíval a šel si lehnout. Úspěch 0. Dnes jsme dostali pipule a chemik se kasal, že brnkačka. Koupil šunku, rozdělil prášek na čtyři menší díly a zabalil každý do kousku šunky. Tim vyseparoval ze šunky prášek, vyplivl jej a šunku sežral. Nakonec se podařilo chemikovi do psa dostat dvě čtvrtky a u kafe na mě zkoušel, že je zvdavý, jak do psa dostanu ty další dvě. Vzhledem k tomu, jak se před paní doktorkou chlubil, jak to vzládne levou zadní, tak se do toho odmítám zapojit. Je to jeho a Timův boj.

Byla jsem dát věnec do keramické nádoby na výminku. Už je hodně šero a ptáci místo aby chrápali, držťkují ve větvích borovice. Mají důvod, už čtvrtý den se na kopci drží mlha, že nevidíme protější věž kostela. Tam bude v neděli odpoledne Vánoční koncert. 

A k mé velké radosti paní čalounice přivezla nově přečalouněné křeslo  a rovnou si odvezla starý ušák. Tak mám předčasného Ježíška.

Mějte pohodové adventní dny se svými blízkými a těšte se jako já z každého dne, který je nám dán.

Před třemi lety se na zahradu k mamince nastěhoval starší černý kocour. Byl plachý ale časem si u ní udělal domov a maminka opět zprovoznila "kočičí okno" do sklepa, aby v nepřízni počasí mohl domů. Dnes už kocour spává na lavici v kuchyni, kde má v rohu svoji deku a svoje místečko, na noc chodí do sklepa, aby mohl kdykoliv ven.

Před dvěma měsíci se na zahradě objevilo maličké hnědooké černé kotě. Starý kocour neprotestoval, jen je usměrňuje v chování, tak maminka přišla ke kocourkovi, kterému něžně říká Čumáček. Kotě svoji paničku miluje a je jediná, kdo na ně může sáhnout a vzít do náruče. Když ho drží a někdo ho pohladí, strčí svoji hlavičku do jejího podpaždí aby nevidělo toho, kdo na ně sahá. Kotě má dlouhé chlupy, opavdu hnědé až černé oči, malý zázrak. Tak jsem přivezla "bonbónky" s kočičí trávou, kterou máme pro Rixe, aby mu pomáhali při trávení, když si olizuje svoje dlouhé chlupy. Čumáček je nehchce ale starému kocourovi přý chutnají. Mlsoun.

A něco málo obrázků od nás. Vánoce, Vánoce přicházejí ...

 Vánoce, jak víte, je moje nejoblíbenější období. Mám je raději než den svých narozenin. A tak jsem dnes "konečně" uhňahňala těsto na perníčky, protože chemik pořád skuhral, že bez perníčků nezačnou Vánoce.

Zítra jedeme k mojí mamince popřát k 84. narozeninám. Dostane nástěnný kalendář s veverkama a aromalampu. A nějaké jehličí do vázy.

A něco obrázků od nás ze zahrady a domu.

Zatím stav před laděním, to přijde dnes odpoledne.