Tak jsem se včera rozhodla začít velikonoce. Když už je to jaro na nebi, tak jsem hrábla do krabice s dekoracemi a po pár dnech hledání, kam jsem to sakra dala, jsem našla nejen ovečky ale i tři velká kovová vajíčka. Hurá, nic se neztratilo. Momentálně týden hledám zahradní nůžky. Jako každý rok, po zimě si člověk nevzpomene, kam je uložil. Chemik pro jistotu koupil nové, evidentně není předvědčen o tom, že ty staré najdu.

Ono v baráku evidentně je něco jako bermundský trojúhelník. Několik let hledám skleněnou kouli do venkovní lampy. Tak dlouho, že jsem to jednoho dne vzdala a u výrobce objednala novou. Naštěstí kouli měli, dnes už bych měla smůlu, lampa už se nevyrábí. Hledala jsem zelený kovový lustr, prolítla jsem barák, výminek, kravín a nakonec chemik prohodil, že by mohl být v krabici na skříni v garáži. Jo, byl tam. A také nějaké kovová lucerny, to teda bylo fakt překvapení, páč si nepamatuji, že bych je někdy koupila.

Zelenou mísu z hutního skla jsem objevila na Fb a Lachtan mi ji vyzvedl u pána někde u F-M. A minulý týden jsem objevila vázu v pražském starožitnictví, rovněž z hutního skla, která k té míse sedne jako sedinka na nočník. A tak mám opravdu z obou nákupů radost. A kupodivu jsem oba balíčky hned vybalila, což není mým  zvykem, bohužel.

  Hezký večer a hledání a nalézání zdar!

 Sedmnáctého oslavil chemik své 66. narozeniny. No oslavil, zavolal mu jeho pražský brácha a popřál mu. Od padesátky ani jeden z nás narozeniny neslaví. Stárneme spolu a děláme si ze sebe legraci. Jsme nešikovnější než dřív, zapomínáme více než dřív, více navštěvujeme lékaře, sport se nás už dávno netýká, více čteme, dokud nám ještě jaktakž slouží zrak. Pečujeme o náš zvěřinec, který se skládá ze stárnoucího westíka Tima, Šakala. kterého Lachtan pojmenoval Bady a pak jej u nás nechal, kočky malé madam Sáry, které přežila všechny svoje Kubíky i dceru Kateřinu Kelišovou a krmíme několik bezprizorních koček, které se k nám každý den staví na dvorku pro kapsičku a granule. Stále čekáme na stavební povolení abychom přestavěli výminek a doufám, že se toho dožiju.

Už téměř čtyřicet let znám chemika. Seznámili jsme se kupodivu na volejbalu ve vedlejší vesnici než byla ta moje rodná. První rande jsme měli u splavu na řece Odře. A začala naše turistické éra. Co na tom, že ani jeden z nás neměl orientačný smysl. Tak jsme se sem tam někde zatoulali, kde jsme vůbec neměli, hledali jsme Včelí hrad, aniž bychom ho poprvé našli a skončili jsme v Hradci nad Moravicí, tam jsme chytili spoj do Opavy a někdy k ránu jsme přes Ostravu dorazili domů. Jindy jsme šli na přehradu Kružberk aniž bychom ji okem zahlédli. A vrátili se do Budišova, odkud jsme ráno vyrazili. Byla to doba bezstarostnosti, výletů, kamarádství a bylo to skvělé.

A takto to na zahradě vypadalo ještě včera. A dnes už nic a snad jaro.

 Zajeli jsme si na farmu pro jogurty, jogurtový nápoj a brambory. Cestou zpět jsme se stavili u maminky.Její malý "Čumáček" o víkendu umřel. Kotě, co se před časem objevilo ve výběhu u slepic a už zůstalo. Je mi smutno.

 Zjistila jsem přednedávnem, že se smrskávám. Z původních 160 cm je cca 158 a už potřebuju pod nohy štokrle, abych vůbec dosáhla na něco v horní polici kuchyňské linky. Sice mám vedle lednice i kovové schůdky ale protože odjakživa trpím závratí, necítím se moc bezpečně. A tak často hulákám HELP!!!! Třeba když potřebuji sundat dózu s nudlema. Vědci prý zjistili, že některé části těla rostou celý život. Vím, že mají pravdu. I když, většinou když vědci něco zjistí, vyklube se z toho kravina. Co do výšky se zcvrkávám ale frňák roste pořád a ušiska sice stále hezky přiléhají k hlavě ale už by do nich šla udělat dírka klidně i kancelářskou děrovačkou. Kde jsou ty časy, kdy byl člověk mladý, štíhlý a s vysokými podpatky si připadal jako hvězda. Přibyly vrásky a konečně se blížím k vytoužené barvě vlasů, bílé. A tak tady nahoře žiju jako poustevník, kadeřnice odešla do důchodu, tak vypadám jak stará jezinka. Ještě že se lachtan zatím nerozmnožil. Mohla bych děsit potencionální vnoučata. Asi se budu muset poohlídnou po nové kadeřnici. Venku sněží a nevypadá to na brzký konec zimy. Ani chemik zatím nepronesl svoji každoroční hlášku o posledním záchvěvu zimy. Zimní sporty jsme oba odpískali už dávno. Běžky jsme zkontrolovali když jsme se tady nahoru nastěhovali. Boty už byly těsné a vázání nic moc. Vlastně jsme neměli ani čas ani prachy pořizovat novou výbavu. No a teď už nemáme ani to zdraví a elán. Jak já se těším na jaro a zahradu. S Vrchlickým si recituji "... i rozpláče se kouzelník a sám si hlavu srazí. A teplý vánek po poli zas pohrává si čile. A z těla kmeta - jaký div! sněženky vzrostly bílé.

Procházkou po oblevě ... A dnes znovu sněží.

 Dnes má výročí moje milovaná babička.  Narodila se 10. února 1910, prožila první i druhou světovou. Vychovala sama svě dvě děti a byla tou nej babičkou na světě. Naučila nás, děvčata, háčkovat, vyšívat, chodila s námi po kopcích, naučila nás poznávat kytky i vít věněčky z pampelišek. Z trávy nám pletla židle pro panenky, před spaním musela každý večer prohlédnout svoji postel, protože jsme v ní šily oblečky pro své panenky. Chodila s námi k paní švadleně Kurovcové, které nám dávala odstřižky látek a cestou k ní jsme se stavovaly u své známé, "babičky Jánské", která nám připadala jako babička Boženy Němcové. Díky naší babičce jsme měly opravdu krásné dětství. A pak se babička odstěhovala s tetou, strýcem i dvěma sestřenkami do Beskyd, kde postavili dům. A moje dětství tím skončilo. Děkuji babičko někam tam, kde je dnes tvoje dobrá duše.

 

 Tak nám v týdnu roztálo a včera v noci napadalo. Čekám, kdy chemik prohlásí, že je to "poslední záchvěv zimy", jak každoročně hlásá a pak napadne sníh ještě o velikonocích. 

Představím vám maminčina "Čumáčka". Zatím všichni mluví o kocourkovi ale možná je to kočička. Aby se nedivili, až jim vysype náruč koťat, protože maminčin  kocour je prý ke kotěti hodný, tak jsem sama zvědavá. 

  Ještě vám představím zelenou mísu z hutního skla, kterou dovezl mladý Lachtan z F-M, objevila jsem ji v inzerátu na Fb. Už ji vidím jednou ve výminku na starém jídelním stole, na ní ovoce nebo jen tak na okrasu.

No a kdyby někdo měl staré houpací křeslo či židle, které potřebují vyměnit starý, poškozený výplet, našla jsem na Fb pána, který tomu starému nábytku dokáže vdechnout  nový život. Tady máte důkaz. Dvě židle s novým výpletem. Pan Strnad si pro židle přijel, spravil a přivezl zpět. Najdete ho v Praze, internetovou adresu má aq-furniture.cz Mohu vřele doporučit. Já měla židle léta uskladněné v patře a sháněla někoho, kdo jim dá nový kabátek. Čalounice to neumí, v Bystřici se paní vymluvila a pan Strnad byl po dlouhých letech hledání moje záchrana.

Ještě nechám kousek od Opavy spravit starý jídelní stůl, který jsme kdysi přivezli z Brna a budoucí jídelnu mám skoro vybavenou.

Mám ráda staré věci a u nás doma to je vidět. Přeji vám krásný víkend a nevyhazujte, renovujte nebo najděte někoho, kdo to pro vás udělá. Je tolik starého kvalitního nábytku, není jen překlížková Ikea. Kdo hledá, ten najde. 

 Venku zima jak v morně a já se fakt těším na jaro. Snad se ho dožiju. A abych měla nějakou motivaci, uděla jsem v Jahodárně svoji první letošní objednávku. Zbytek až uvidím, co přežilo a co sebral holomráz, co u nás panuje.

V neděli mi udělal radost pán, který přivezl dvě židle, které měly poškozený výplet a se kterými počítám ve výminku. Kdysi jsem je koupila od paní, která vozila krámy z Francie. Židle jsou teď ve skladě ve výminku, jak se oteplí, vyblejsknu a pochlubím se. 

A minulý týden jsme byli trošku upravit frizúru Timovi, jen trošku, aby neumrzl než přijde jaro, abych ho po téměř každé psí stezce nemusela vláčet do koupelny a sprchovat mu zadek a tak mě chemik svezl kousek  dolů, abych si vyfotila ledopád. Letos nic moc ale není každý den posvícení.

Přeji vám krásný zimní slunečný den.