Zjistila jsem přednedávnem, že se smrskávám. Z původních 160 cm je cca 158 a už potřebuju pod nohy štokrle, abych vůbec dosáhla na něco v horní polici kuchyňské linky. Sice mám vedle lednice i kovové schůdky ale protože odjakživa trpím závratí, necítím se moc bezpečně. A tak často hulákám HELP!!!! Třeba když potřebuji sundat dózu s nudlema. Vědci prý zjistili, že některé části těla rostou celý život. Vím, že mají pravdu. I když, většinou když vědci něco zjistí, vyklube se z toho kravina. Co do výšky se zcvrkávám ale frňák roste pořád a ušiska sice stále hezky přiléhají k hlavě ale už by do nich šla udělat dírka klidně i kancelářskou děrovačkou. Kde jsou ty časy, kdy byl člověk mladý, štíhlý a s vysokými podpatky si připadal jako hvězda. Přibyly vrásky a konečně se blížím k vytoužené barvě vlasů, bílé. A tak tady nahoře žiju jako poustevník, kadeřnice odešla do důchodu, tak vypadám jak stará jezinka. Ještě že se lachtan zatím nerozmnožil. Mohla bych děsit potencionální vnoučata. Asi se budu muset poohlídnou po nové kadeřnici. Venku sněží a nevypadá to na brzký konec zimy. Ani chemik zatím nepronesl svoji každoroční hlášku o posledním záchvěvu zimy. Zimní sporty jsme oba odpískali už dávno. Běžky jsme zkontrolovali když jsme se tady nahoru nastěhovali. Boty už byly těsné a vázání nic moc. Vlastně jsme neměli ani čas ani prachy pořizovat novou výbavu. No a teď už nemáme ani to zdraví a elán. Jak já se těším na jaro a zahradu. S Vrchlickým si recituji "... i rozpláče se kouzelník a sám si hlavu srazí. A teplý vánek po poli zas pohrává si čile. A z těla kmeta - jaký div! sněženky vzrostly bílé.

Procházkou po oblevě ... A dnes znovu sněží.