Před pár dny jsem psala poslední nákupní seznam pro chemika. Byl nějaký netrpělivý a povídá, už to máš napsané? Nemám, počkej ještě, přemýšlím. Nad čím? Neděláš soupis majetku, píšeš nákupní seznam. Jo, kdybych dělala soupis majetku, byl by hodně krátký. Ovšem po včerejším Štědrém večeru se malinko rozrostl. A to o zahradní kýč, anděla, kterému říkám Eda. Proč Eda? Podle kluka, který jezdil k nám do vsi do sousedství, kam se přistěhovali do nájmu jeho babička a dědeček. Nesnášeli jsme ho, celá naše grupa. Ani Jeníček s Mařenkou, kluci pražáci co jezdili na prázdniny zase k jinému dědovi a babičce, ho nemuseli. A tak chudák Edoušek, jak mu láskyplně říkávala jeho babička, byl často terčem našich vylomenin. Hodně času strávil ve psí boudě, do které jsme ho natlačili a před ni postavili Rolfa, to byl ten, komu bouda patřila. Také byl Edoušek často nucen ležet pod kozou a pít její mléko. Asi proto se časem dostal mezi operní zpěváky. Čímž je vědecky dokázáno, že kozí mléko tříbí hlas. Tak anděl jménem Eda je takovou pozdní malou omluvou vesmíru za všechna příkoří a i za to, že Edoušek nikdy ve hře na učitele nemohl být panem učitelem, protože Eda.

Štědrý večer byl u nás ve znaku karbanu (jediná hra kterou s čertovými obrázky znám, je ferbl). Lachtan tvrdí, že mé hlášení barvy vejde do našich domácích dějin, páč když jsem si nemohla vzpomenout na barvu, nahlásila jsem jetel. Prý mám říkat kříže. Tss, asi nikdy neviděli kříž, tohle je přece typický jetel, ke všemu ještě obyčejný třílístek. Lachtan pouštěl přes TV muziku na přání. Když jsem u Powerwolfu prohlásila, že tuhle skladbu chci hrát v kapli až umřu, byla jsem ujištěna, že by to nejspíš nebyla nejvhodnější skladba, vždyť vidím, že v klipu hoří kříž. Tak za jedno pozůstalí klip neuvidí a za druhé kromě Lachtana anglicky nikdo z rodiny neumí. Přeložit z anglištiny, jak mi bylo Lachtanem nabídnuto, jsem odmítla, nebudu si kazit dojem z hudby třeba blbým textem. Když jsem byla na řadě s další skladbou, Manover zahrál moji oblíbenou a Lachtan řekl, že to by teda na pohřbu i šlo.  A já byla spokojená. Jen by  ji teda v kapli mohli pustit bez toho potlesku. Lachtan degustoval Ježíškem dodaný columbijský rum, já a chemik cucali moldavský merlot a bylo nám všem blaze. Nejspíš to byl  náš poslední společně strávený Štědrý večer, protože Lachtan má v příštím roce jiné plány a míří do světa. A mě maně vytanula na mysli písnička pana Suchého a Šlitra, tak si tu broukám "Malá Babetta šla do světa a já doma bled..." 

Přeji Vám všem pěkné svátky. A jdu si dozpívat tu Babettu, snad se nám někdy domů vrátí, až pozná že chybila...