Podzim. Čas teplých ponožek, horkého čaje, světýlek a dobré knihy.

 Asterix, mainský kocour, kterému říkáme láskyplně Rixí, měl rok. K narozenínám dostal "kočičí strom". Se dvěmi odpočítacími místy, boudičkou na spaní, košíkem na odpočinek a hromadou kožešinových bambulí okolo.  V prvních deseti minutách očesal všechny bambule, kromě jedné. Tu si asi nechává jako vzorek, abychom věděli, jaké bambule příště koupit a strom doplnit. Do boudy na spaní se mu vejde akorát tak přední polovina více jak šestikilového kočičího těla a když se snažil narvat do odpočinkového košíku, celá konstrukce se skácela k zemi. Od té chvíle si každé ráno zajde do patra zkontrolovat, zda tam ta příšerná a nebezpečná věc ještě bydlí a zbytek dne celý strom ignoruje. A naučil se otevírat dveře. Zatím tedy ještě ne vchodové. Ale v očích mu čtu vyhrůžku. Jen počkej, stejně ti vezmu z baráku roha.   Na noc jeho vigvam, tedy chemika pracovnu, i s kocourem uvnitř, pro jistotu  zamykáme. K  jeho velké nelibosti. A tak si tady spokojeně žijeme.