Chemika čeká koncem měsíce operace a tak šel minulý týden na konzultaci k paní doktorce. A prý mě má někdy vzít s sebou. Tak jsem dnes šla. Sestřička ve dveřích jestli jdu na krev, že se musí tak půl hoďky psychicky připravit. Ona je moc šikovná a vždy se jí to podaří. Sice z hřbetu ruky ale dávno vím, že jinde žílu nenajde. Už když jsem čekala Lachtana a zašívali mě aby ze mě děcko předčasně nevypadlo, paní doktorka tenkrát říkala, abych se modlila, abych nikdy nepotřebovala žádnou operaci, páč najít vhodnou žílu... Když mě sestřička zavola, nejspíš už byla dostatečně psychicky připravená, začala odebírat krev a mezi řečí se zeptala: "Potřebujete něco napsat?".  Já na to: "Závěť?"  No jo, občas mám delší vedení a ona se ptala, zda nepotřebuji recept na léky.  

A tak si tady dál "vesele" žijeme.