úterý 1. září 2015

Seděli jsme pod starou jabloní. Z hor vál vítr horký jako fén. Kolem létaly vosy a sem tam i nějaký sršeň. Jeden si něco nesl. Usedl na větev jabloně. Jako první sníh snášela ze shora torza motýlích křídel pomalu k zemi. Smutné je loučení s nádherným létem ...





Po večerech jsem se neflákala.

Depka ...

Tak kde jsou dnes s tím proviantem? 

Vetřelec ...

Žádné komentáře:

Okomentovat