pátek 4. března 2016

Zimní sněhová sezóna se zdá být čím dál kratší. U nás konkrétně  proběhla, a to doslova, prvního a druhého března. Sníh padal od úterního rána do večera, druhý den ještě vydržel abychom se mohli kochat. Ve středu už nebylo po sněhu skoro ani památky. A tak se mi chce s trochu poupraveným výrokem klasika říci: "Tento způsob zimy zdá se mi býti poněkud nešťastným". Ptáci ve chvíli, kdy začaly padat kalamitky, přišli na to, že jsou hladoví a manifestovali na okolních stromech za zvýšení dávek potravy. Za ty dva dny spořádali pětilitrový hrnec zobání. Chemik začal tvrdit, že ho to zrujnuje, kočičí posádka obsadila okna vedoucí do zahrady a se zájmem sledovala hemžení kolem krmítek. Ven se jim do chumelenice nechtělo, příjemnější sledovat dění z tepla domu. Lepší jak televize a ještě si mohli dělat poznámky o slabších kusech. Pro strýčka příhodu, co kdybych jim někdy hned po ránu zapomněla dát do misek na schodech proviant. Nejen člověk musí mít záložní plán.
A Timísek se naučil dávat pac. Když se mu řekne ahoj. Naučil ho to synek za piškot. Od té chvíle stepuje pejsek za dveřmi a kdykoliv někdo vyjde do předsíně, sedí s připravenou tlapkou...







Žádné komentáře:

Okomentovat