pondělí 17. října 2016

Je za námi polovina října a kolem kravína nejen že kvete jetel, heřmánek, hluchavky a další jarní kvítí, zbláznil se i rododendron na zahradě. Já už jsem pomalu zblázněná také. Máme doma blechy. Nevím, kdo z kočičí posádky blechy přítáhl ale jisté je, že z člověčí posádky si ty bestie vybírají pouze mě. Zřejmě velmi rychle zjistily, že jsem nejtučnější kus ze stáda. Nebo jsou to samí blešáci a jdou jen po ženských. No to ale je blbost, protože kočičí dámy vypadají, že jsou blech prosté. Chemik ani mládě jim nechutnají. Zato psí duo by v drbání vyhrálo první ligu. Každý den vysávám, vytírám, stříkám, koupu, ze zoufalství jsem vyprala ve vaně i kočičáka Chlupáče a kočku Pinďu. Utrpěla nejen jejich hrdost ale i mé duševní zdraví. Od té chvíle se mnou kocour nemluví. Do obýváku vleze jen když ho nasilím prostrčím skrz dveře. Když vidí v ruce kohokoliv sprej, zašije se za křeslo nebo otoman a nelze jej vykutat. Přestal se se mnou nejen bavit, ani pomazlit se nepřijde a že je to velký mazel. Použila už jsem kdejaký prostředek proti blechám, co se na trhu nachází. Zvířecí posádka byla postříkána, koupána, byly aplikovány pipety do kožíšků. Zítra, jako poslední naději, snad chemik přiveze od veterináře  tablety. Údajně velmi dobře fungují. Že bych jednu taky sezobla?









Žádné komentáře: