neděle 24. září 2017

Dostala jsem se do fáze, kdy courání po obchodech se mi jeví jako naprostá ztráta času. Ovšem když doslouží sportovní botičky (teda ne že bych sportovala, na to nemám figuru a ani vůli), nezbude, než se vydat do nejbližšího "velkého" města. V mém případě je to Ostrava. Chemik mě naložil do auta a vyložil u "šokygparku".  Po obhlédnutí tří prvních obchodů s botkama jsem konstatovala, že si asi nevyberu, pojedeme do Glóbusu a tam vezmu první, co mi přijdou pod ruku. Podruhé za naše třicetileté manželství byl chemik ochoten bloumat po krámech. Se slovy "neodejdem  dokud si nevybereš" se mnou procoural další krámy. V šestém jsem toho měla akorát tak dost a tak jsem po jedněch pumách sáhla, vyzkoušela a koupila. A tak mám po pěti letech nové sportovní boty. Je v nich jako v pokojíčku a abych vyzkoušela, zda do nich nezatéká, vyrazila jsem dnes s Timem na totálně promočenou zahradu. Na větvích borovic jsou nataženy pavučiny. Evidentně jsou pavouci voděodolní. Tolik pavučin jsem naposledy viděla, když slunko zasvítilo francouzskými dveřmi do obýváku ve chvíli, kdy jsem zvedla oči ke trámovému stropu. Malý spratek, místo aby si užíval pobytu na zahradě a mé milé přítomnosti, ječel mezi tújemi a bylo jasné, o co jde. Narazil na ježka. Nebylo to poprvé. Ježek u něj dokáže vyvolat stav ne nepodobný amoku. Vykutal nebohé zvířátko z pod tújí na světlo boží a dorážel a dorážel až to vypadalo, že ho z toho porazí. Hodila jsem pesana v podpaží a dostal samotku na dvorku. Pinďa musela jít zkontrolovat, proč přítel tolik vyváděl.
Ještě se vrátím k tématu botiček. Já mám jedny vycházkové, jedny sportovní, jedny taneční (jsem si ovšem jista, že od doby, kdy jsem naposledy tancovala, se mi noha rozplácla natolik, že do nich nevejdu ani kdybych si patu uřízla), jedny zimní a jedny sandálky. A škrpály do zahrady. Škrpálama se stávají botičky, co už nesmí mezi lidi. Vždycky si sednu na zadek, když v TV vidím dívky a dámy, chlubící se plnou almarou střevíců a kabelek. Jednou je ukážu chemikovi. Ty dívky a dámy v TV. Aby věděl, že doma má ženu sice prostorově výraznou, ovšem nevšedně skromnou.







2 komentáře:

Rija řekl(a)...

Naděnko přeji ti, aby botky dělaly jen samou radost. Jsem na tom podobně jako ty, jen ještě přidávám jeden pár lodiček, které nosím jako pracovní obuv. Jenže poslední dobou nemohu narazit na ty správné pohodové se správně vysokým podpatkem :-))). Chemik by zasloužil metál za vytrvalost. Moc krásně je u vás.

Nanýsek řekl(a)...

Jaruško byly tam i krásné lodičky, lakýrky, s podpatkem jak žebřík do nebe. Ovšem kam bych je tady na vsi nosila, že jo.