Prší, prší, jen se leje. Včera mezi deštěm a lijákem jsem skočila na zahradu a vyfotila květenu, které déšť opravdu prospívá. Před časem jsme s Lachtanem procházeli zahradu a já mu ukázala truběč, který dle mého mínění zmzl a bude potřeba ho uřezat. Jak jsem řekla, Lachtan provedl. Nechal jen kus kmene, aby to pak mohl snáze vytáhnout ze země. A odjel tam, kde nyní bydlí, že se staví příští týden a dokončí likvidaci. Pak jsme byli násleující den u maminky a ta, starý mičurinec, prý že to bylo předčasné, protože trubač obráží až koncem května. A pravda, v týdnu jsem koukla na kmínek co zůstal a tam už byly náznaky listových pupenů. Dnes už jsou tam lístečky, trubač si tím zachránil život. Jak přestane pršet, dostane hnojení a snad se zbrchá.

  

Vistárie i zlatý déšť dělají na dvorku parádu, ronďasy kvetou jako ďas, plaménky také a zmárořily se všechna hosty, které jsem na jaře dala do květináčů na okno a dokonce i ty, které jsem nestihla zasadit loni a zůstaly venku v sadbových květináčcích na mrazu. Dokonce jsem našla plamének, který jsem dávno odepsala, jak se pne po větvi smrku. Ze mně stad jednou bude také mičurinec po mamince.

 Kdysi byl v rozhlase pořad s názvem "A léta běží, vážení". Vzpomněla jsem si na něj když jsem vzala do ruky kuft plný fotografií, které se nashromáždili od mládí po stáří. Přepadla  mě nostalgická nálada. Beru do ruky jednu fotku po druhé. Čas "malin nezralých", čas lásek a rozchodů, čas s dětmi/pionýry, s kamarády, výlety, brigády, jednou týdně otevřít dveře obecní knihovky, cyklovýlety a brigády v Bartošovicích, sázení stromků ... Práce a zábava. Dovolené s partou na Slovensku, pochod s partou nad břehem Lužnice ...

A pak, před čtyřiceti lety,  jsem potkala chemika.

 

 

 Minulou sobotu pustili chemika z nemocnice domů, do neděle spočnul a v pondělí už byl akční. Domluvil kůru u firmy svého známého, u bráchy domluvil půjčení auta a přívěsného vozíku a ve středu vyrazil směr Opava.  Tak máme před kravínem vozík kůry a ve vjezdu k baráku kopeček štěrku pod obrubníky a kameny, které jsou v plánu "čo skoro". Snad zítra bude tepleji a budeme moci na zahradě s něčím kousek pohnout. Lachtan slíbil, že ráno přijede pomoct a tak jsme v pátek spolu prošli zahradu aby věděl, co ho čeká. Kupodivu nebyly žádné protesty.

V týdnu chemik naštval kocoura a ten mu hbitě rozsekl nos. Na takovém místě, kde nešlo použít náplast. Když přijel Lachtan, první otázka byla, co se tátovi stalo s nosem. Dnes jsme byli u našich a mamičina první otázka byla: "Co jsi dělal s nosem?" Asi bude muset nosit na krku ceduli "To udělal kocour" aby nemusel každému zvlášť vysvětlovat, jak jeho frňák k neštěstí přišel.

A něco fotek ze zahrady.