A kde je únor, březen, duben, květen ... no jo na ten je ještě čas. Objevila se větička v komentářích.
A já se kaju, sypu si popel na hlavu a stydím se až v ponožkách. To, že jsem líná psát je moje jediná omluva a za lenost se stydím také, ovšem ne tolik jako za neplnění slibu. Protože líná jsem od přírody. S tím se fakt bojovat nedá.
Líná už jsem podle povídání babičky byla jako mrňavá holčička. Když jednou pohlédla z okna, ležela jsem natažená na zemi a ani jsem se nehla. Vyděšeně vyběhla celá rodina a na dotaz Naděnko, copak se ti stalo, dostali odpověď: "Když mě nikdo nechce zvednout." A táhne se to se mnou celý život. I na vdávání jsem byla líná a pod čepec mě dostal až chemik v mých téměř sedmadvaceti letech. Myslím, že rodiče v ten den byli nevýslovně šťastní, že jim nezůstanu na krku a chemik se stal nejoblíbenějším členem naší rodiny. Než přišla vnoučata, to pak spadl z lopatky.
Takže ve zkratce, jak jdou měsíce hezky za sebou.

Únor: Chemik oslavil kulatiny. Sešla se celá rodina. Dorazil i jeho brácha. Vzal s sebou tentokrát  i paní Colombovou a Příšerky. Příšerky už u nás s tátou byly, paní Colombová se ukázala poprvé. Byla jsem mile překvapena tím, jak z Příšerek, dvojčat,  vyrostli fešní mladí kluci, kteří co nevidět přerostou tátu a už nevřískají pod konferákem. A není to jen tím, že se už pod konferák nevejdou. Z nejstarší Příšerky je hezká mladá slečna a myslím, že si pan švagr bude muset co nevidět udělat zbrojní průkaz, aby mohl,  jako správný otec, hájit její čest.
Uvařit jsem zvládla na jedničku a maminka upekla dort na jedničku s hvězdičkou. Doteď nemám v patře odklizené stoly, stále na nich leží ubrusy a malá madam Sára to pojala jako jí obsazené území, čekám, kdy nad ním vztyčí svoji vlajku (třeba modrý hadr se žlutou hvězdičkou) a vydá prohlášení o anexi.

Březen: Prý nějaká epidemie. Z Číny. Mohou za ni buď netopýři, Číňani, Američani, Rusové nebo Bill Gattes aby mohl prodávat vakcínu, aby ještě více zbohatl. Nebo za to může příroda či někdo úplně jiný. Vyberte si. Konspiračních teorií je plný internet.
Jisté je, že u mě se nic nezměnilo. Doma trčím pořád tak jak tak, co jsem bez auta se stejně bez chemika nikam nedostanu a spíš než lidské řeči začínám rozumět mňoukání a štěkání. Štěkání asi lépe, páč chemik si občas stěžuje, že na něj štěkám.
A ztratila se Pinďa, vypadá to, že tentokrát definitivně. Tim přišel o parťačku a my o člena rodiny. Zvykáme si.

Duben: Chemik mě vyvezl do Opavy. Teda ještě ne do blázince, jen jsme jeli s Timem na trimování poblíž a potřeboval držáka, aby jej pejsek za jízdy neobtěžoval. Navrhovala jsem sice, že mu nainstaluju do vozu ceduli s nápisem "Neobtěžujte za jízdy řidiče" ale chemik nesouhlasil. Prý než naučím Tima číst, budeme tak staří, že už nikam jezdit nebudeme, páč nám vezmou řidičák. Ukecal mě a já poprvé za celou dobu "epedemie" musela nasadit roušku. Co vám budu povídat. Neužila jsem si to. Brejle furt zarosené, krámy jsem proběhla pomalu rychlostí  Zátopka, chemika jsem tím skoro uštvala, takže následující čtyři hodiny čekání před psím salonem prospal.
Pinďa stále nezvěstná.

Květen: Prý je nedostatek vody. No jak kde. Buď prší nebo je chladno, případně prší a je chladno. Teplé dny byly snad tři, čtyři. Chemik začal obkládat zeď , kecám, začal obkládat kousek zdi, na které bude viset zahradní výlevka.Aby se splnil můj sen, musel přijet vodař a posunout o kousek vývod vody. Předtím musel chemik koupit výlevku aby vodař věděl, kam tu vodu posunout. No a také koupit cihlové pásky na ten obklad. Za obložení dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou a zmrzlinový pohár. Ale znáte to pořekadlo, nechval dne před večerem. Dva dny na to zabil obklad tím, že ho zaspároval bílou spárovačkou. Fakt to nevypadá ani trochu dobře, to uznal i chemik. A tak se pro příště budu držet hesla důvěřuj ale prověřuj.
A Pinďa stále nezvěstná.

A teď něco fotek, jaro u nás ...