pátek 22. března 2024

 Tak jsem to sem přišla zkontrolovat a koukám, vůbec tu nepíšu. Až jsem zaskočila sebe samu. Mé nejmilejší období, Vánoce, je dávno v trapu. My si s chemikem pořídili mainského mývalího kocourka. Když se lachtan nemá k tomu udělat z nás prarodiče, máme tedy chlupaté vnouče co nám dělá radost. Z původní kočičí posádky už zbyla jen malá madam Sára. Je jí patnáct let a věk je na ní  vidět. Ale statečně dává každý den psí stezku po boku Tima. Mýval se jmenuje Asterix ale říkáme mu Rix, to podle hlavní postavy z filmu Smrtonosná zbraň. Vánoce jsme s chemikem prožili v klidu a míru, na Silvestra jsme si o půlnoci štrngli půl skleničkou piva a začal nový rok. Chemik si pořídil malou mozkovou příhodu a mě dva měsíce na to vylétl můj stabilně nízký tlak do výšin. Což mě po 17. letech donutilo navštívit obvoďačku. Neuvěřitelné, kolik známých člověk potká při vyšetřeních v městské nemovnici. Lidi o kterých léta letoucí neslyšel. To je ve zkratce asi vše co se u nás děje. Pomalu přemýšlíme o předělávce skladu na výminek. A abych nás nakopla, pořídila jsem si do budoucí kuchyně krásnou kredenc. Holka sice bude dva roky čekat na svoji příležitost ale nemohla jsem si její koupi nechat ujít. 

Venku už všechno raší, jarabáci řvou své zásnubní písně a já vyhlížím návrat našich vlaštovek. Šakala chytilo něco jako další puberta, otevřu kotec, vyběhne, vyčurá se, vlítne zpět, rovnou do boudy a vrčí.  Asi potřebuje nějakého psychologa. 

A trocha fotek ze kdysi a z nyní. Přeberte si je.












Přeji příjemný večer. A klidnou dobrou noc.

Žádné komentáře: