Tak jsme zapálili poslední adventní svíčku, zítra chemik zajede do města pro objednané pečivo, nachystám mísu bramborového salátu a v úterý si užijeme štědrý den. A protože ranní déšť odpoledne změnil skupenství na sněhovou nadílku, vypadá to i na bílé Vánoce. 

Jak stárnu, začínám být sentimentální. 

Kdysi v dávnověku k nám jezdil Hugo, rodinný přítel ze západního Německa. A vždy si nás vyfotografoval pro naše tam žijící příbuzenstvo. Na fotografii je moje babička, malá Naděnka s bráškou Ottou. Prostřední bráška chybí. Jako dnes si vzpomínám, jak ho těsně před pózováním píchla včela (na zahradě stál tatínkův včelín) a bráška řval jako tur, odmítl jakékoliv focení. Je zajímavé že si to živě pamatuji i po více jak pětapadesáti letech od pro bráchu nemilé události i když on ji už dávno zapomněl.

Přeji vám krásný večer, příští fotografie budou svatební.

T