Dočkala jsem se. Předevčírem přišla nová manželská postel. Včera odpoledne ji chemik s Lachtanem dali dohromady. Občas jsem byla přizvána, abych něco podržela. Podávat nechtěli nic, dobře ví, že už sice poznám šroubek od matičky, ovšem tím moje vědomosti končí. Zvládli to pánové se ctí.
Bertík má zakázáno vlézt do postele. Když člověk usne, pejsek stejně na postel vyskočil a uložil se k nohám. Ze začátku. Poslední dobou si uzurpoval čím dál více místa. Ráno jsme se vzbudili a mezi námi, s hlavou na polštáři, chrněl Berťas. S novou postelí je tomu ámen. Bylo to jasné hned, jakmile jsem si na lůžko sedla. Nedosáhnu nohama na podlahu. Jsem sice prostorově výrazná, ovšem jen do šířky. Na výšku mě dost chybí a věkem jsem se ještě o dva cenťáky ošoupala. To teda pejsek nedá. A nedal. Celou noc se snažil, leč marně. Vzdal to až k ránu. Snad pochopí, že to křeslo, co nově stojí v koutě ložnice, to přinesl Lachtan z patra jen a jen pro něj.
Noční stolky jsou ještě k původnímu lůžku. Na podzim jsem se dala do renovace stolků, koupených za hubičku v bazaru. V garáži je teď zima, tak musíme vydržet a na jaře se do toho zase pustím.
V předvečer Štědrého dne přeji klidnou dobrou noc.