Také je ve vás stále kousek dítěte a těšíte se na vánoce? Za sebe mohu říci, že se těším každý rok.
Letos se aktivně zapojil i chemik. Převčírem vyvrtal dírku, zatlačil do ní hmoždinku a našrouboval háček na krb, abych tam mohla pověsit proutěný věnec. Dnes přiveze zapaspartovaný, zarámovaný obrázek vyšitého věnce. Na to jsem fakt moc zvědavá, protože výběr rámu zůstal na něm. Každý den, až do vánoc, přidám jeden dekorační předmět.  Postupně vybaluju trofeje, které jsem od posledních vánoc nasyslila. Jak je to s mým vybalováním už víte, takže po tři čtvrtě roce uviděla světlo světa keramická Svatá rodina. Obrázek té keramiky jsem mezi loňskými svátky objevila na Pinterestu a po krátkém pátrání se strýčkem Googlem jsem našla autorku díla na Slovensku. Byla laskavá a nyní je ta krása i u nás doma. Na Fléru jsem zase našla krásnou skleněnou kouli, vybalila jsem ji včera, dala do ní svítící kovové hvězdy. A jak kdysi říkávala jedna ze selčiček ze Selského dvorku, je to krása s nádherou dohromady.
Teď mě čeká likvidace Himalájí, které vyrostly v ložnici z nevyžehleného prádla. Nemá cenu to žehlit, spodní vrstvy čekají už moc dlouho. Tak jsem obr hromadu i s obr košem po babičce (proto je to obr koš, páč v době mé babičky se na materiálu a velikosti nešetřilo), uklidila do prádelny. Ten rozzářený obličej chemika bych vám přála vidět. Konečně se dá v ložnici pohybovat bez toho, aby se část hory zřítila do základního tábora. Snad si naivně myslel, že je v silách kohokoliv, tu hromadu zvládnout za jedno dopoledne. Není.  Mezi náma, do té prádelny večer neměl vůbec chodit.  Nadšení by mu vydrželo dýl. Protože když tam vešel, zjistil, že neexistuje v dnešní době jen "stěhování národů" ale i hadry to dokáží. Tak od dnešního dne, po menších dávkách, znovu peru vše, co se v Himalájích skrylo. Lachtan bude mít po letech plnou skříň triček, chemik plný šuplík ponožek a moje hadry ze spodních vrstev po vyprání půjdou do charity. Protože se za ta léta pobytu v základním táboře nějak "smrskly".                                                 
Jo a zjistila jsem, že i dravci jsou občas líní. Přiletí si vyhlédnout kořist až ke krmítkům, dva metry od okna pracovny chemika. Já vím, dravec krásný, no to jeho bidýlko, to bude potřeba na jaře konečně natřít.