čtvrtek 8. února 2018

Je ráno. Sedím v křesle a upíjím čaj z oblíbeného hrníčku. Venku sněhový poprašek, svítí sluníčko. Z nějakého vzdáleného mraku sem bloudí sněhové vločky. Oknem pozoruju, jak se tiše snášejí na zem. Nad zemí jakoby si to rozmyslely, vznesou se vzhůru, udělají svoji poslední dokonalou piruetu a opět se tiše snesou k zemi, kde se uloží ke svým družkám. Nádherná, bílá, dokonalá krása. Čistá radost mého života...


A pár dnů na to ...








2 komentáře:

Irena D. řekl(a)...

Nadi tá plastika slniečka je perfektná
a snežik závidím ....
zdravím Irena

Nanýsek řekl(a)...

Irenko ta plastika je z betonu. V zahradě mám ještě betonového zeleného hastrmana od stejného "betonáře". A sněhu, toho tady máme opravdu dost. Díky za komentář.