Malá madam, kočička Sára, dva dny nepřišla domů. Matku všech našich kocourků a kočky Káči/Kelišky, kteří už odešli za duhový most,  jsem dnes našla pod jedličkou, jejíž větve sahají až k zemi. Tam si našla místo a umřela. Bylo jí sedmnáct let. Zítra chemik zaslepí kočičí dvířka vedle vchodových dveří, protože už není nikdo, kdo by jimi procházel. Končí další etapa třetí, závěrečné části, našich životů.

Poslední fotografie Malé madam.

Odpočívej v pokoji, holčičko naše.

 Když jsme byly já a moje dvě tuplované sestřenky malé, vodila  nás babička na kopce nad našim. Kolem potůčku přes cestu, na louky, kde se občas pásly krávy a kvetlo kde co. Mezi jiným i kozí brada. Od dětství jsem tuhle rostlinku neviděla. Až letos vyrostlo u zdi kravína něco vysokého, chemik dostal příkaz nesekat, ať víme, co  z toho vykvete. Vykvetla postupně malá žlutá sluníčka podobná jednoduchým pampeliškám. A teď jsou z nich nafouklé balónky chmýří. Půvabná kozí brada.

Chemik se rozhodl nestříhat jednu větev modřínu a začal ji tahat po oblouku nad brankou. Na protější straně mám nasazený plamének, který ne a ne se chytit kovové konstrukce. Ale letos se to povedlo,nechytil se kovové konstrukce ale větve modřínu. Mám velkou radost, konečně to nad brankou vypadá pěkně.

Čeká nás prodloužený víkend, tak si jej všichni hezky užijte ve zdraví.