Mám ráda podzim. Oderské vrchy se zbarvují do všech barev, zahrada se ukládá ke spánku a Dušičky nám připomínají,  jak krátká je naše cesta na tomto světě. Včera  u nás byla moje osmdesátitříletá maminka. Vytáhla jsem kufr se starýma fotkama a zavzpomínaly jsme  na ty, co znala ona a kteří už nejsou i na ty, co jsme znaly obě a kus cesty šly s nimi společně. A protože jsem "stará struktura", nechápu dnešní posedlost  haloweenem, ženy, které se chlubí umělými náhrobními kameny postavenými na zahradě, baráky ověšené pavouky a dveře ozdobené umělými pavučinami, lebkami a kostrami poházenými na pozemku kadě tadě...Prý to dělají pro děti. Ne, nedělají. V dětech se má pěstovat krása od dětských střevíčků a ne morbidnost a zrůdnost. Pro ty co mermomocí chtějí vidět kostlivce doporučuji návštěvu Kutné Hory nebo Kapucinského kláštera v Brně. Tam si užijí a snad pochopí, že nikdo nejsme nesmrtelný, a tenhle importovaný rádobysvátek do našich končin nepatří. Vzpomínám na nápis u kapucínů "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.".