Prší, prší, jen se leje. Včera mezi deštěm a lijákem jsem skočila na zahradu a vyfotila květenu, které déšť opravdu prospívá. Před časem jsme s Lachtanem procházeli zahradu a já mu ukázala truběč, který dle mého mínění zmzl a bude potřeba ho uřezat. Jak jsem řekla, Lachtan provedl. Nechal jen kus kmene, aby to pak mohl snáze vytáhnout ze země. A odjel tam, kde nyní bydlí, že se staví příští týden a dokončí likvidaci. Pak jsme byli násleující den u maminky a ta, starý mičurinec, prý že to bylo předčasné, protože trubač obráží až koncem května. A pravda, v týdnu jsem koukla na kmínek co zůstal a tam už byly náznaky listových pupenů. Dnes už jsou tam lístečky, trubač si tím zachránil život. Jak přestane pršet, dostane hnojení a snad se zbrchá.

  

Vistárie i zlatý déšť dělají na dvorku parádu, ronďasy kvetou jako ďas, plaménky také a zmárořily se všechna hosty, které jsem na jaře dala do květináčů na okno a dokonce i ty, které jsem nestihla zasadit loni a zůstaly venku v sadbových květináčcích na mrazu. Dokonce jsem našla plamének, který jsem dávno odepsala, jak se pne po větvi smrku. Ze mně stad jednou bude také mičurinec po mamince.