čtvrtek 4. září 2014

U nás na severu Moravy se říká "jít na hřiby", když v Čechách se chodí "na houby". To jsme si před časem museli vysvětlit s návštěvou z Pardubic. Protože houba je u nás na nádobí, na utření tabule, případně v koupelně na mytí těla. To co roste v lese jsou hřiby. U nás na zahradě jsem onehdá našla dva hřiby, které jsem nedokázala určit. Mezi námi, já dokážu určit jen muchomůrku a to jen tu červenou, bedlu, václavky, pýchavku a žampióny, ty ovšem jen na pultě v krámě. Protože jsem si přečetla, že se dají zaměnit za nějaké jiné hřiby.  Prolítla jsem tedy za účelem určení chytrou knihu, co jsme si s chemikem koupili na začátku našeho manželství, teda v pravěku. No a protože v pravěku existovala jen černobílá fotografie, kniha žádné neobsahuje. Obsahuje kreslené barevné obrázky. Akorát že ty nejsou tak dokonalé jako fotka. Podle Atlasu hub z roku raz dva teda nic určit nejde. Kromě těch, co bych nesebrala ani kdyby mě prosily. Barvy červené, fialové...  Vypadaly jedovatě i na té kresbě. Obrátila jsem se tedy na pana Googla. Bingo. Něco hodně podobného jsem objevila. Čistě teoreticky by to mohl být klouzek. Teda dva klouzci. Uložila jsem si obrázek a když se dostavil domů chemik, požádala jsem o konzultaci. Na klouzka to neviděl. Rozumí tomu jako koza petrželi, teda stejně jako já. Internetová známá, houbařka fajnšmekr, mi potvrdila, že by to klouzek být mohl. V té chvíli i chemik připustil, že jistou podobu s klouzkem moje hřiby vykazují. No jo, ale co s dvěma kouskama udělat? Sušit se to nedá, jak vyčetl chemik. Ani by to nestálo za to. Na smaženici je toho taky málo. Vyhrála varianta přidat to pod maso.
Krmě byla výborná. Pochutnali jsme si oba. Chemik si šel dát šlofíčka. Já zasedla k háčkování. Po chvíli se mi zdálo, že v břišní krajině cítím křeče. No jestli jsem nás otrávila, tak potěš koště. Zbystřila jsem a začala se více pozorovat. Křeče neustaly. Koukla jsem na chemika. Ještě dýchal. No jo, je větší, otrávený bude později. Sedla jsem si k internetu a vyhledala příznaky otravy hřibama. Sedělo to. Křeče - ty mám. Třes - jo taky, pletla se mi dokonce písmenka na klávesnici. Dušnost - určitě mám, dýchám jako lokomotiva. Klesá krevní tlak - víc už ani klesnout nemůže, mám ho hodně nízký i bez otravy hřibama. Jestli klesne ještě níž, jsem dočista mrtvá. Další z popsaných příznaků bylo dlouhodobé zvracení, jemné změny psychiky, invalidita nebo smrt. No zvracet se mi zatím nechtělo, ale změna psychiky nebyla jemná, nýbrž pořádná, začala se mě zmocňovat panika. Půjdu se podívat, jestli chemik ještě dýchá.  Pořád ještě dýchal. Na hrudi mu ležel kocour a oba chrápali jak placení od hodiny. Vrátila jsem se k internetu abych zjistila, jak otravu překonat. Vyvolat zvracení. No to ani náhodou. Fuj. Zintenzivnit vyprazdňování střev podáním projímadel nebo černého uhlí. Bože, kde vzít v neděli projímadlo? Kde vzít v létě černé uhlí, nota bene když topíme tepelným čerpadlem.  A uhelné sklady jsou v neděli taky zavřené.  Zbyla mi poslední možnost. Bohatý přísun vody. Vyřla jsem dvoulitrovou flašku na ex. Málem jsem se utopila.Tímto mohu místopřísežně prohlásit, že díky dvěma litrům vody  otrava zjevně vysublimovala neznámo kam. Chemikovi nejspíš od otravy pomohl hluboký, ničím nerušený spánek. A kocour na hrudi...

Foto: Z dnešní zahrady, konečně den, kdy neprší.











Žádné komentáře:

Okomentovat