čtvrtek 2. října 2014

Před více než patnácti lety přinesl do našeho domu kopu lásky. Úsměv měl věčně od ucha k uchu. Jeho ocásek se radostí vrtěl při každém našem pohlazení. Neviděl nás pět minut a vítal nás, jako bychom byli pryč nejmíň týden. Byl statečný. Nejraději by se postavil všem psům, kteří byli větší a statnější než on. Byl mlsný. Přesně věděl, kdy je čas kávy a čekal na svůj příděl piškotů. Byl námi všemi milovaný.  Jmenoval se Čip. Nikdy nezarmoutil. Až dnes. Bude nám moc chybět ...







3 komentáře:

  1. Naděnko to je mi moc líto. Byl to určitě úžasný přítel a ty jeho oči.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den,sleduji Vaše kouzelné psaní a vždy pobavilo, ba rozesmálo, až dnes rozesmutnilo. Je mi to moc líto, již mu bude jen dobře.
    Srdečně zdraví také Naďa

    OdpovědětVymazat
  3. Rijo, Naďko, moc děkuji. Našli jsme mu krásné místečko na zahradě mezi kytkama. Vzpomínat na něj budeme celý život.

    OdpovědětVymazat