Při ranní kávě jsem chemikovi domlouvala, že tak se to nedělá, že se to nesmí dávat do odpadkového koše, že se to musí dát přímo do popelnice. A že humánní pastička je na prd, nikdy se do ní nic nechytilo, ne tak myš. Musí se zavřít do pracovny dveře a natáhnout se tam pastička smrtící. Protože kdo v humánní pastičce chycenou myš usmrtí? No já to nebudu, nemorduju ani pavouky. Proto je u nás nejspíš strop plný pavučin. Klukům se u nás líbí. Zase na druhou stanu v létě k nám moucha nezabloudí. Nejspíš ví, co by ji tady čekalo. Chemik na to, že myš z humánní pastičky vytřepe do popelnice. Jo vytřepeš do popelnice a ona zdrhne ven. Nezdrhne, umře tam. To určitě. Umře v popelnici plné odpadků, se prober, ta tam bude jako v ráji. A až popeláři popelnici otevřou, poběží zpátky k nám. Když už ví, jak neschopné kočky máme.
A tak máme v pracovně zavřené dveře. V jednom rohu almary je pastička humánní, v tom druhém pastička klasická. A jak tak koukám, myš se vesele promenuje kolem dveří, nejspíš ví, že ráj je právě za těmi zavřenými dveřmi. V předsíni pod schody, kde má kočičí posádka misky s granulema...
![]() |
Tuhle dečku, teda velikostí spíš deku, jsem háčkovala podruhé. První si odvezla švagrová a moc jí to i ní sluší. |
Žádné komentáře:
Okomentovat