Naše Pinďa se mnou nekamarádí. Nekamarádí se mnou od chvíle, kdy jsem ji postříkala mezi klíční kosti sprejem proti blechám. Když sedím u PC, nepřijde si zalehnout na ruce. Jen zadem prosviští za monitorem, kolem bedny počítače to vezme střemhlav dolů do krabice na papíry k vyhození. Zavrtá se do nich a dělá, že tu není ani ona ani já. Jsem zvědavá, jak dlouho ji uraženost bude držet. Kočky bývají vytrvalé.
Včera se chemik vrátil ze služebky. Neprodleně byl informován o bleše co jezdí na Pindě. První obětí byl kocour Chlupáč. Mezi lopatky dostal dávku protiblešího spreje, chemik na oplátku chytil od kocoura jednu mezi oči. Vypadá teď jak stoletý Indián, kterého chtěli skalpovat, leč nepovedlo se. Vzápětí kocour odcválal směr příroda. Nejspíš si potřeboval napravit své sebevědomí.
Kocour Kuba předstíral, že v obýváku pod televizí neleží nikdo, byl však odhalen, přivlečen chemikovi na klín a rovněž mu byl mezi lopatky aplikován postřik. Vztekle vrčel a koulel očima. Chemika nechal vcelku. Zdrhl do jídelny a hledal azyl v proutěném kočárku. Nerušili jsme ho.
Matku Sáru chemik přinesl z prvního patra. Od chvíle, kdy jsme tam přestěhovali sklad drogérie, Sára mezi nás, plebs ve spodní části domu, nezavítá. Z výšin nastohovaných krabic dohlíží na pořádek v domě. Při aplikaci postřiku nejevila
žádné známky vzrušení, stresu či zlosti. S pohrdavým pohledem a středem odkráčela zpět do svých výšin.
Keliška dostala svoji dávku také. Mrčela a vrčela, za odměnu vypustila v předsíni další živou myš. Myš je již chycena, Keliška otráveně sedí venku na rohožce a přemítá nejspíš o tom, jak se nám ještě pomstít za potupu na ní spáchanou...

Maminčiny kaktusy