úterý 9. prosince 2014

Mám upečené dva druhy cukroví. Teda měla jsem ještě nepečené krupicové kuličky, ty jsou už ovšem "sežrané". Perníčky jsem dělala podruhé, nějak se postupně z krabice poztrácely. Jen medvědí tlapky jsou  skoro v plném počtu. Ovšem na ty jsem našla těsto z loňska v mrazáku. Jsem si říkala, co je to ve středním šuplíku za kouli zamotanou v igelitu. No ještě že jsem do těsta vyryla písmenka MT, tím bylo jasné, co je to za těsto. Za ten rok v mrazáku se v něm krásně rozleželo všechno koření a tlapky krásně voní. Dneska jsem zaslechla, že do 24. prosince je období "nežerte to!" a od 24. pak období "vy to vůbec nežerete!" U nás to tak nechodí, takže cukroví pomalu ale jistě mizí a jiné se zase objeví.
Na to, jak miluju vánoce a vlastně se na ně těším hned po vánocích, letos výzdobu zanedbávám. Sice jsem koupila dva světelné řetězy na baterie, nemá je kdo vybalit. Kdo mě zná, ví, že vybalování čehokoliv je moje slabá stránka. V okamžiku, kdy je balíček doručen a držím jej v ruce, ztrácím o obsah zájem. Některé balíčky čekají na otevření přes rok. Většinou jsou to rámy obrazů co jsem vydražila na Aukru. No ještě si nějaký čas na otevření počkají, nejspíš do dalšího malování baráku. Někde v krabicích taky čekají dva v bazaru koupené křišťálové lustry. A taky barvy na malování porcelánu. Někde tam je i pítko pro ptáčky na zahradu ... Teda já mám po baráku roztroušených krámů. Chemik může být rád, že nerozbaluju. Musel by věšet a instalovat. A takovým věcem se snaží vyhnout, jak se říká, jak čert kříži.
Venku před vchodem čeká na nazdobení v proutěném koši korejská jedlička. Adventní věnec na dveřích taky ještě nevisí. Ani velká korejka na dvorku nesvítí. Budu muset jít do sebe, zítra všechno doženu. Dnes ještě ne, dnes jsem na to moc líná... A mezi svátkama začnu vybalovat. Možná, jestli mi do toho nevlítne něco důležitějšího. Jako že když nerada rozbaluju, je důležitější úplně všechno...



Minulý týden u nás bylo opravdu zimní počasí. Dočkali jsme se ledovky, ne že bychom o ni stáli. Chemik měl odvézt mladého k vlaku směr Bratislava a z baráku ani nevyjeli. Na Mazlíkovi byla souvislá skoro dvoucentimetrová vrstva ledu. I druhý den zůstal chemik i synek raději doma. Chemik protože to klouzalo, synek že nejely vlaky.

První led




První sníh





Taky jsem byla pilná. Po třech letech jsem natřela chemikem vlastnoručně vyrobený botník. Synek nám to postavil tak, že když máma natře botník, táta dokončí venku výklenek pro keramického anděla. Máma hlásí splněno. U táty to někde vázne.

To je on, krasavec můj vymazlený

2 komentáře:

  1. Nanýsku, též u nás byla taková ledovka, na autě 2 cm vrstva ledu, a tráva vypadala jak skleněná, Matěj / pes /, chodil způsobně po chodníku a ani ho nenapadlo mi utíkat. Škoda, že už nejezdíš do práce, ty vodopády musely být úžasné, měj pěkný advent Maryša :O)

    OdpovědětVymazat
  2. Maryško ledopád budu fotit i tuto zimu. Fotím každý rok, takže to že teď nejezdím do údolí není překážka. Budeme tam s pejskem chodit na procházku. Hezký den.

    OdpovědětVymazat