Vánoce jsou celkem úspěšně za námi, v knihovně přibyly nějaké knihy, abychom se za dlouhých zimních večerů nenudili, v patře je uložená nová lavička co bude jednou stát na chodbě výminku a kterou  kočičí posádka okamžitě znárodnila. Chemik měl pod stromečkem akumulátorové nůžky na živý plot, které si sám vybral a přidal si na ně stovku co Ježíškovi chyběla, za ty roky co jsme spolu se naučil, že z dárku má mít radost. Měl teda radost. Synek byl nejspíš taky docela hodný, měl sice všechny dárky nacpané v jedné velké tašce, ovšem ocenil Ježíškův nápad a konstatoval, že odteď bude místo několika metrů balícího papíru a kilometrů izolepy používat jen tašky. Radost měl i Čertík Bertík, našel si svůj nový pískací balonek a tím se postaral o štědrovečerní zvukovou kulisu. Ne že by žádné míčky nevlastnil, všechny si odvlekl postupně na dvorek, ovšem předtím z nich, zřejmě omylem, vykousal pískátka. No a bez nich to nějak není ono.
Dárek pro maminku a dárek pro bráchu jsem balila až před odjezdem k našim. Požádala jsem mladého, aby vrátil zbytek balícího papíru. Otevřel dveře svého pokoje, vystrčil ruku a podal mi  kousek papíru, do kterého teda dva dárky v krabicích zabalit nešly ani omylem. Usoudila jsem, že krabice s dárkem pro maminku vypadá ještě k světu, jen ji budu muset rozbalit, vytáhnout fakturu a z kartonu odlepit nálepky pošťáků, svoji adresu a dobírkovou částku. Ráda bych věděla, proč nepoužívají něco, co jde odlepit bez toho, že člověk s nálepkama sloupne i polovinu kartonu. Po mém zásahu už se krabice nejevila tak hezká jako před ním, ba právě naopak. Našla jsem papírovou tašku, narvala do ní krabici. Taška byla malá a kousek se při mé snaze aby se trošičku roztáhla, natrhla. Přilepila jsem to izolepou. Mamince pak nešla krabice z tašky vytáhnout, protože jsem nejen zalepila trhlinu v tašce, k izolepě se přilepila i krabice s dárkem. Musela si krabici s dárkem z tašky vystřihnout. Tuhle tašku už nejspíš podruhé nepoužiju. Balící papír stačil na zabalení krabice s dárkem pro bráchu. Nicméně i tady se chybička vloudila. Chemik má kotouč s izolepou na takovém spešl bazmeku, kterým olíznete část kterou chcete přelepit a trhnutím izolepu zároveň i odříznete od kotouče. Olíznutí proběhlo v pořádku. Oříznutí urvalo polovinu papíru, udělalo v něm skobu jak vrata. Další balící papír v baráku nebyl. No nic, obsah je určitě důležitější než forma. Příště se nebudu spoléhat na to, že jedna role balícího papíru stačí, je třeba udělat zásobu pro strýčka Příhodu. Role papíru padla na zabalení tří malých dárků. Ovšem vykutat deku, knížku a obal na ipod ze změti několika vrstev papíru přelepeného křížem krážem lepící páskou, byl výkon hodný medaile. Nejspíš příští rok přihlásím ty své dva chlapy do kursu s názvem "Balení dárků". Dostanou to jako vánoční dárek ...