úterý 23. prosince 2014

Tak tady máme už dva týdny řemeslníky. Parta HIC by se za sebe musela stydět. Proti týhle tříčlenné partě jsou to žabaři. Zrovna předvčírem synek hlásil, že jeden ze zedníků se odloupl z lešení a skončil na zemi. Jo zemská přitažlivost a alkohol, to jsou mrchy. Včera jsme jeli na poslední předvánoční nákup do Ostravy. Chemik těmhle postarším "hochům" zadal práci. Vrátili jsme se po druhé hodině, "kluci" jak jim chemik říká (průměrný věk týhle party je kolem šedesátky) byli v trapu, ze zadaných úkolů splnili jeden a ještě blbě. Nejspíš se opět společensky unavili a museli si jít odpočinout do místní putyky. Já bych na ně vlítla a trochu jim protáhla krovky, ovšem chemik prohlásil, že dosud netušil, jak svárlivá jsem osoba.
Po osmadvaceti letech soužití by měl vědět, co má doma. Já to vím a pečlivě to před ním tajím. Ovšem i po těch letech dokáže chemik překvapit. Dovezl mě, letos už potřetí, což je jeho osobní a hrdinný rekord, do Ikei. Bez řečí zaplatil můj nákup, který ovšem nestál za řeč. Prošli jsme Makro, Glóbus, utratili chemikovi těžce vydělané peníze, chemik koupil svému Prckovi dálniční známku a benzín.  A doma, jaké překvapení. "Kluci" nikde a práce taky nikde.
Dneska mi přivezli můj vánoční dárek, dřevěnou lavičku. Usnadňuju chemikovi život jak to jen jde. A taky nechci dostávat k vánocům kraviny. Takže jsem si na Fléru objednala dřevěnou lavičku, chemik ji zaplatil a teď chodí kolem ní a špekuluje, jak ji vánočně zabalí. Doteď řešil balení dárků tím, že je hodil do papírové tašky. Lavička se do tašky nevejde a tak má těžkou hlavu. Nechám ho v tom a jsem zvědavá, co vymyslí. Mě by stačilo, kdyby na ni přípích mašli.







Žádné komentáře: