středa 18. března 2015

Ne že by mým snem bylo strávit úterní ráno v zubařském křesle. Ovšem tentokrát jsem se k dentistovi vyloženě těšila. V dolním zubu zel už skoro dva týdny pořádný kráter. Pan doktor dneska zklamal. Buď mu půjčovací zrcátko někdo rozbil, šlohl nebo byl prostě jen lakotný. Nepůjčil mi ho ani jednou. Ani sestřičku nepřizval, aby se podívala, jak dobře pracuje. Odvrtal kaz a zkonstatoval, že vidí "nervík". Prý zub zadělá a kdyby to bolelo, jako že to asi bolet začne, mám přijít a "nervík" vytáhneme. Poprvé v životě jsem ukecávala zubaře, aby mi způsobil bolest hned. Dostala jsem injekci a pan doktor se dal do práce. Trvalo to dost dlouho, proběhlo to v klidu. Jen když mě každou chvilku žádal, abych si vypláchla, byl drobný problém. Zkuste se napít s ochrnutou pusou. Cintala jsem jak bernardýn. A trefit se do plivátka taky nebylo jednoduché. Myslím, že po mé návštěvě musela sestřička setřít podlahu. K dobru pana doktora musím přiznat, že mě dneska týral zadarmo.
Musím si koupit Ibalgin. Nechám to u obchodňáku. U pošty beztak bude plno. Plno bylo i na parkovišti u obchoďáku. Objela jsem ho a vrátila se k vjezdu, zastavila tam, kde stojím vždy, když u budovy není místo. Sotva jsem vylezla z auta, koukám, dva policajti. A prý paní řidičko, víte, že stojíte v protisměru v pěší zóně? Jak může být v pěší zóně protisměr mě napadlo později. Že je tam pěší zóna? Odkdy?  Prý by to mohlo být za dva tisíce. Se na mě podívejte, vypadám na to, že mám dva tisíce? Vyvázla jsem s napomenutím. Musela jsem si koupit nějakou odměnu. Za statečnost. A když jsem líčila svůj zážitek s pěší zónou, zjistila jsem, že o tom, že se tam už nesmí stát, ví snad jen ti policajti.
Doma už se na mě těšili hafani. Nechala jsem je na dvorku. Bohužel zůstal na dvorku i jeden neuklizený boban. A kdopak si ho všiml? Naše psí mimino. Přišla jsem na to ve chvíli, kdy se starý pejsek svalil v pracovně pod stůl a malého jsem položila na ručník na stole. Něco smrdělo. Očichala jsem se. Já to nebyla. A pak jsem koukla na malého. Půlku hlavy měl fuj. Nechápu, že jsem si toho nevšimla a nezavětřila už ve chvíli, kdy jsem ho zvedla na stůl. No a tak jsme včera měli první koupání...
Dnes mi od rána v hlavě nesvítí jediná žárovka. Důkazy? Tady jsou.
Po ránu jdu budit syna, který se z Bratislavy vrací ve čtvrtek.
Skořápky od vajíček hodím do právě připraveného okurkového salátu.
Snažím se bránícímu se kocourovi nasadit na krk psí obojek se slovy stůj potvoro, jdeme se venčit.
Peču bábovku ve studené troubě. Po půl hodině, kdy jdu zkontrolovat jestli hezky nabývá zjistím, že se nepeče. Co se s těstem stalo po zapnutí trouby nechtějte vědět. A ke všemu nemůžu najít bolestné, které jsem si včera koupila ve městě za utrženou újmu. Kam já jsem to jen položila...
Přeju pěkný den.




Žádné komentáře: